ROMAN STAŠA: „Jsem jako Forrest Gump, doběhnu a řeknu, lidi, jsem unavený, už jdu domů.“
Má za sebou plejádu sportovních aktivit i výkonů, absolvoval na vysoké škole psychoterapeutický výcvik zaměřený na daseinsanalýzu, proto by rád jednou pečoval o lidskou duši. O tu svou se Roman Staša stále stará skrze sport, ale díky i vychytávkám v podobě chytrých hodinek. Navíc se z osobního trenéra ve fitness centru díky kulinářskému pořadu stal šéfkuchařem vlastního projektu.
Pokud máte chuť užít si s přáteli zábavu u dobrého jídla, objednejte si k tomu sympaťáka Romana Stašu. Skvěle vaří a u vás v kuchyni bude jako doma. „Přesně proto existuje projekt Bez adresy, abychom se setkávali. Honza Punčochář mi kdysi řekl hrozně důležitou větu: ‚Dělej lidem zážitky. Na jídlo zapomenou, ale když jim vytvoříš hezký zážitek, tak si ho možná budou pamatovat do konce života,‘“ přiznal v rozhovoru pro Instinkt.
Téma, které k vám již neodmyslitelně patří, je vaření. Nevaříte v restauraci, ale máte projekt Bez adresy. Nemusíte řešit pronájem, zaměstnance… Ten koncept jste někde viděl?
Přišlo to, když jsem vyhrál Masterchefa, to mě nakoplo. Do té doby jsem se vaření tolik nevěnoval. Jenže i když vyhrajete, pořád neumíte vařit ve velké kuchyni. Restauraci jsem nechtěl, proto jsem přemýšlel, co dál. Chtěl jsem něco, co bude zábavné a nebude stereotypní. A vznikl projekt Bez adresy.
Je to i jistá svoboda.
Přesně. Restaurace je kolos, který táhnete za sebou, a nejde se z toho jen tak vyvléct, třeba odjet Mexika. Naopak já chodím k lidem domů. Tento koncept v existuje zahraničí a funguje už dlouho i u nás, akorát o tom tolik lidí nevědí. Ale důležité je říct, že to není pro všechny. Můžete být dobrá kuchařka nebo dobrý kuchař, ale nemusí vám sednout vaření u lidí doma, protože je to hodně jiné. Spousta kuchařů, kteří jezdí k lidem, si vozí hrnce, pánve, servis, skleničky s sebou. Já používám i pánve a hrnce zákazníků, ke kterým přijdu, dovezu si.
Soňa Klepek Jonášová: „Trend hromadění věcí je likvidační.“
Střední Evropa patří mezi nejvytíženější krajiny světa. Může své obyvatele živit navěky?
Musíme se na zdroje okolo sebe dívat s respektem a snažit se v jednotlivých krocích životního cyklu každého předmětu hledat cestu k jeho maximálnímu a co nejefektivnějšímu využití. Mezi základní úkoly patří přejít na obnovitelné zdroje, všichni přece dobře víme, že fosilní paliva nevyhnutelně, a ne za dlouho, dojdou. Zatím si můžeme dopřát luxus toho, že se lze vzdát uhlí a ropy postupně a na jejich náhrady si relativně pohodlně zvyknout. Planeta nás umí uživit, musíme ale chápat její limity.
Nejsilnější argument proti ideji cirkulace je, že pro velkou výrobu je nutná velká spotřeba a že kdyby věci vznikaly s takovým fortelem jako dříve, odbyt by klesl a dělníci by měli méně práce. Jak má nový systém fungovat?
Víceméně stejně jako dnes, koupi nových předmětů však můžeme nahradit jinými formami vlastnictví. Nejpatrnější je to u elektrospotřebičů. Člověk si pořídí pračku, za pět let ji kvůli poruše či zastarání vyhodí a koupí si novou. Co kdyby si ji ale jen pronajal, pak vrátil výrobci a ona mohla putovat k někomu, komu bude stačit, zatímco onen první zákazník by si zase půjčil novou? Místo výroby nové bude úkolem firmy udržovat při chodu tu stávající. Podobně by to mohlo fungovat s vybavením bytu. Proč do pronajatého prostoru nakupovat vlastní nábytek, když by bylo možné si vše jen pronajmout a při stěhování vše prostě vrátit do oběhu?
Promlčení dluhu a jak mu předejít
Nejen „obyčejní“ lidé poznali, co je to půjčit si peníze, a nezvládat je splácet. I některé slavné osobnosti se v průběhu let dostaly do dluhů, či dokonce exekucí. Nebo jste ti, kdo se ocitli na druhém břehu řeky a čekají, až jim budou peníze uhrazeny? Právě pro vás by toto téma o promlčení dluhu mohlo být cenným zdrojem informací.
Institut promlčení dluhu je upraven v ustanoveních § 609 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“). Promlčením dochází k oslabení práva v důsledku marného uplynutí času – takzvané promlčecí lhůty. Od zákonných ustanovení týkajících se promlčení dluhu je však možné se za určitých podmínek smluvně odchýlit a promlčecí dobu si ujednat například kratší nebo delší. Jaké jsou důsledky promlčení dluhu a jak mu předejít? To nám prozradí JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LLM., zakladatel advokátní kanceláře Matzner & Vítek.
Důsledky spojené s promlčením dluhu
Pokud dojde k promlčení práva na úhradu dlužné částky, není dlužník svůj dluh již povinen věřiteli uhradit a z pohledávky se stává takzvaná naturální obligace. Promlčený dluh (ve formě naturální obligace) je nicméně stále možné úspěšně vymáhat, a to i u soudu. Plnění na promlčenou pohledávku totiž nezakládá právo z bezdůvodného obohacení a dlužník není oprávněn jej požadovat zpět. Problém pro věřitele promlčeného dluhu nastává v okamžiku, kdy dlužník včas před soudem vznese takzvanou námitku promlčení. V takovém případě soud promlčenou pohledávku nepřizná a žalobě nevyhoví. K promlčení totiž soud přihlíží jen tehdy, pokud dlužník sám výslovně namítne, že je dluh promlčen.
