Kdysi mocný šéfideolog československého komunistického normalizačního režimu Vasil Biľak se v sobotu 11. srpna dožívá devadesáti let.
"Nelituji cesty, po níž jsem kráčel," shrnul Biľak své pocity u příležitosti svých pětaosmdesátin. Ani ve vysokém věku nepochybuje, že celý svůj život jednal v nejlepším zájmu svého státu a jeho lidu.
I tenkrát, když v roce 1968 připojil s dalšími čtyřmi komunistickými funkcionáři svůj podpis pod zvací dopis, který vybídl brežněvovský Sovětský svaz k zásahu do komunistického reformního procesu v Československu, do takzvaného Pražského jara (viz TÝDEN 28 a 34/03).
"Lidé z druhé strany barikády považují rok 1968 za cosi zločinného, trestného či nesprávného, ale to je věc pohledu. Já si zase myslím, že jejich činnost nebyla v zájmu lidu a republiky," shrnul Biľak před pěti let vyučený krejčí ("na saka nepouštět!") a poslední žijící signatář hrůzného dopisu.
Za pozvání "spřátelených vojsk" Varšavské smlouvy k okupaci Československa a za svou roli v éře husákovské normalizace byl po pádu komunistického režimu v roce 1989 soudně obžalován.
Obviněním z vlastizrady, trestných činů spadajících pod zákon na ochranu míru, stejně jako ze závažných hospodářských deliktů se mu podařilo uniknout. Stejně jako v případě dalších potentátů kolaboračního komunistického režimu, a to nejen v České republice, především díky shovívavosti "porevoluční" justice ovládané lidmi "předrevolučními".
Svou socialistickou vlast podle svého tvrzení nezradil, ale naopak chránil, neboť se v roce 1968 v tehdejší ČSSR jednalo nikoli o reformu, ale o svržení režimu. Navíc by vojska Varšavské smlouvy zemi prý obsadila i bez jeho přispění.
Loajální prosovětský postoj se Biľakovi ve zlomovém osmašedesátém roce každopádně vyplatil. Dostal možnost proniknout do nejvyšších státních a stranických funkcí a stát se jedním z nejmocnějších mužů tehdejšího Československa.
Povýšil na hlavního ideologa KSČ a člena vůdčích stranických grémií. Ze svých neostalinistických pozic neustoupil ani v osmdesátých letech, kdy se stal jedním ze zásadních československých odpůrců Gorbačovovy "perestrojky".
Jeho skalním přesvědčením neotřáslo prý ani vyloučení z rodné strany v prosinci 1989, po více než 44 letech členství. Nepřestal věřit v budoucnost komunismu a v roce 1997 dokonce v rozhovoru prohlásil, že komunisté měli sametové revoluci zabránit ozbrojenou silou.
Vasil Biľak se narodil 11. srpna 1917 do rusínské rodiny v obci Krajná Bystrá na severovýchodním Slovensku. Jako jedenáctiletý osiřel, svá učednická léta prožil v Hradci Králové. Do KSČ vstoupil po druhé světové válce, během níž se účastnil Slovenského národního povstání.
Opustil své původní povolání krejčího a po absolvování studia na Vysoké škole politické ÚV KSČ v roce 1953 zahájil svou kariéru ve stranických i státních funkcích. V letech 1954 až 1989 byl členem Ústředního výboru KSČ, od poloviny 50. let do roku 1968 tajemníkem a členem předsednictva ÚV KSS. Od ledna do srpna 1968 zastával funkci prvního tajemníka ÚV KSS. V témže roce zasedl i do křesla tajemníka ÚV KSČ, v němž zůstal následujících 20 let.
Biľak se mimo jiné významně podílel na vzniku textu "Poučení z krizového vývoje" z roku 1970, oficiální a závazné interpretace vývoje let 1967 až 1969. Dokument zdůrazňoval nutnost zásahu spojeneckých vojsk proti "kontrarevoluci" v ČSSR a zakládal na další represe vůči lidem, identifikovaným na jeho základě jako "nepřátelské" elementy. Následovalo masové propouštění ze strany, zákazy výkonu povolání, mnohdy i policejní teror.
Východoslovenský Ukrajinec Biĺak žije od listopadu 1989 ve své luxusní bratislavské vile. Jeho zeť Jozef Ševc byl do loňského roku předsedou Komunistické strany Slovenska (KSS) a poslancem slovenské Národní rady.
Na fotografii: Vasil Biľak (vpravo) se sovětským diktátorem Leonidem Brežněvem, nedatováno
FOTO: sds.sk
