Zabydlel se na půdě, kde den a noc nemá rozlišení. Ve svém prastarém statku na Okoři udržuje třicetistupňové vedro a vítá novou múzu: devatenáctiletou studentku Kateřinu. Královnou je tu ovšem hudba.
Dáme se do toho?
Musí to interview být?
Budu ráda, ale nemusí...
Nechci vás zklamat, ale já jsem mimo. Chandra nějaká.
Ale vypadáte šťastně - vy i všechno kolem: krásná nová půda, krásná nová kamarádka, teplo uprostřed zimy, pijeme šampaňské...
Není mi těžko. Je to dobrý. Konečně se mi tady na půdě líbí. To vedro mám rád, platím za plyn asi půl milionu denně. A nemám tu jediné dveře - všimla jste si? Televize stojí na harmoniu, což je poslední hit. Má to tady konečně nějaký esprit.
Víte, co vás čeká zítra?
Co je zítra za den? Pondělí? Měl bych jít na poštu zaplatit složenky.
Umíte počítat? Hospodařit s penězi?
Já? Blázníte? Polovinu peněz platím za to, že jsem zapomněl zaplatit včas.
Umíte si představit, že byste chodil do práce, začal v osm a skončil v pět?
Leda ve vězení.
Jak se stalo, že spíte ve dne a bdíte v noci?
Nevím. Možná od šesti let jsem byl v noci vzhůru, maminka kvůli mně vstávala strašně brzy, než jsem usnul. Teď chodím spát a vstávám všelijak. Když je potřeba, jdu spát v šest a vstanu v sedm. Pokud si myslím, že den je plodný, nespím. Je to jedno... Už se trochu otřepávám, chandra je pryč...
Hurá, takže mi řeknete, že jste šťastný?
Ano. Je to rouhání? V podstatě jsem šťastný. Celý život, kromě pár smutných chvil. Mám samozřejmě nějaké potíže, ale co jsou proti tomu, co lidi musí prožívat?
Uvědomíte si tu chvíli, když přijde pocit ryzího štěstí?
Ten mám jen se ženami. Zpravidla je to láska.
Jak byste popsal stav zamilovanosti, zamilování?
Jo, to je těžké. Umím se zamilovat dnes úplně stejně jako v sedmnácti. Je to krásné, je to naděje... kdoví, jak to mají zvířata, třeba takový zamilovaný brontosaurus. Ne, dělám si srandu. Zamilovanost je strašně krásná, vždycky jí podlehnu, když přijde.
Víte přece dopředu, po těch četných zkušenostech, že to bude trvat tak rok a půl...
Vím? Nevím. Kdo ví? Asi bych nechtěl jednu ženu na celý život. Zamilovanost je nový život, velká energie.
Opustila vás někdy žena, že vás to bolelo?
Opouštěč bývám já. Jediná mě opustila a jen k ní bych se vrátil. K té jedné... Byl jsem s ní spoustu let.
Všichni říkáme: nevěra je hřích...
Co je hřích? Takový limit si stavíme sami sobě. Za hřích nemůžeme.
Mohli bychom být třeba střídmější, nedopřát si všechno?
Proč si nedopřát všechno?
Třeba proto, že tak ublížíme druhým.
Hm, to je smutné.
Celý rozhovor s Petrem Hapkou najdete v aktuálním vydání časopisu Instinkt, který vyšel 23. února 2012.
