S nedávno zesnulým disidentem Jaroslavem Šabatou se v Městském divadle v Brně rozloučily významné osobnosti i veřejnost. Přišel třeba poslanec Lubomír Zaorálek (ČSSD), který jako první pronesl řeč. Šabata působil jako levicový politik, psycholog a politolog. Později ale přešel do opozice a stal se mluvčím Charty 77. Za svou činnost byl vězněn. Po listopadu 1989 byl ministrem bez portfeje a vstoupil do ČSSD.
"Vzpomínám si, že když jsem se zkraje sedmdesátých let přestěhoval do Brna, o panu Šabatovi se mluvilo jako o někom, na koho si musíme dát pozor, jako o někom nebezpečném. Když jsem ho později poznal, zjistil jsem, že je to člověk nesmírně laskavý," řekl mimo jiné Zaorálek.
Promluvil také německý politik Gert Weisskirchen, novinář Jakub Patočka, evangelický farář Miloš Rejchrt nebo signatář Charty 77 Petr Zeman. Řečníci vyzdvihli Šabatovu osobnost a její význam pro další generace a demokratické hodnoty. O hudební vložku se postaral herec, scenárista a režisér Břetislav Rychlík, který zazpíval několik slok písně Chvála Bohu.
"Myslel jsem si, že dnes půjde o tryznu, ale jde o zhodnocení jednoho šťastného života a za to jsem rád," řekl před zaplněným hledištěm jeden z Šabatových vnuků, Michal Uhl. Další z vnuků, Adam Kubát, zahrál skladbu Paula Simona Still Crazy After All These Years.
Dcera po zesnulém chartistovi, Anna Šabatová, převzala z rukou polského velvyslance Jana Pastwy Komturský kříž s hvězdou Řádu za zásluhy u Polské republiky, kterou Šabatovi Polsko udělilo in memoriam.
Jaroslav Šabata se narodil 2. listopadu 1927 v Dolenicích na Znojemsku. Působil jako levicový politik, psycholog a politolog. V 50. a 60. letech přednášel na katedře psychologie na brněnské univerzitě. Do roku 1969 byl v KSČ, potom se vzdal všech funkcí a začátkem 70. let založil skupinu Komunisté v opozici.
Za protikomunistickou činnost byl dvakrát ve vězení. Šabata podepsal Chartu 77 a stal se jejím mluvčím. Po revoluci působil ve vrcholné politice, stal se představitelem Občanského fóra a poslancem Federálního shromáždění. V letech 1990 až 1992 byl ministrem bez portfeje ve vládě Petra Pitharta, později se stal členem ČSSD.
