V Praze nečekaně zemřel herec Vladimír Dlouhý, nositel Českého lva za roli kostelníka ve filmu Hlídač č. 47. Bulvární tisk s oblibou vytahoval informace o hercových problémech s alkoholem, zároveň se ale mluvilo o Dlouhého dlouhodobě chatrném zdravotním stavu a problémech se žaludkem.
Červnová divadelní představení zrušil, i když se původně mluvilo jen o přesunutí na září. Podle oznámení rodiny 20. června zemřel na rakovinu v pražské nemocnici na Karlově náměstí.
Charakterní, expresivní herectví a charizma Vladimíra Dlouhého přivedlo k dlouhé řadě rolí v divadle, filmu i v televizi. Ve filmu debutoval ve dvanácti letech v roli postiženého chlapce v Kachyňově snímku Už zase skáču přes kaluže. Popularitu širokého publika mu přinesla role Petra ve Vorlíčkově seriálu Arabela.
FOTOGALERIE ROLÍ VLADIMÍRA DLOUHÉHO ZDE
Filmové role si pečlivě vybíral, o čemž svědčí i fakt, že v posledních letech se neobjevil snad v jediném vyloženě špatném filmu. Na televizní obrazovce byl k vidění v Nikolaevově snímku Klub osamělých srdcí, v Brabcově Aljoně či ve Svobodově Vlně.
Za svou roli v předloňském filmu Filipa Renče Hlídač č. 47 si loni odnesl Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Předtím se objevil mimo jiné v Zelenkových Knoflíkářích či v Bočanově Bumerangu. Poslední filmovou rolí Vladimíra Dlouhého zůstane ta ve filmu Kajínek, který vstoupí do kin na začátku srpna. Dlouhý si ve filmu o nejslavnějším českém vězni zahrál spolu se svým bratrem Michalem a po boku ruského herce Konstantina Lavroněnka.
Zejména na divadelním jevišti nacházel Dlouhého expresivní výraz velký ohlas, v poslední době sklidil úspěch třeba v představení Příliš drahá Matylda v pražském Divadle Bez Zábradlí.
Před médii měl Dlouhý spíše ostych, neposkytl jim ani příliš rozhovorů. Z těch několika málo čiší skromnost a silný pocit zodpovědnosti. "Bojím se vzít další práci a taky se bojím před každým představením," řekl v jednom z nich. "Jsem hodně nervní, ale je to taky o zodpovědnosti. Někdo roli bere lehčeji, jiný se trápí víc. Práci věnuji většinu svého času. Jsem ze staré školy - věřím tomu, že se máme prezentovat tím, co děláme na jevišti, v televizi a ve filmu. Za každého má mluvit jeho práce. Proč zrovna my herci máme být výjimka?"
Foto: ČTK, Karel Šanda
