V noci na dnešek zemřel v jedenaosmdesáti letech houslový virtuos Josef Suk. Pravnuk Antonína Dvořáka a vnuk skladatele Josefa Suka patřil k nejvýznamnějším českým houslistům. ČTK o úmrtí informoval dramaturg Pražského jara Antonín Matzner. Suk spolupracoval s řadou předních hudebních osobností a vystupoval po celém světě. Působil i jako pedagog.
Suk zemřel v nemocnici po dlouhé těžké nemoci. V posledních letech již nevystupoval, veřejnou koncertní dráhu ukončil v roce 2002. Housle považoval Suk za jeden z nejkrásnějších hudebních nástrojů. Dokážou radostně zpívat i plakat, jejich konstrukce se po staletí nezměnila, je to přímo zázrak, řekl před dvěma lety v rozhovoru s ČTK. Jako žák Pražské konzervatoře cvičíval na housle až deset hodin denně. Jeho doménou byla klasická a romantická hudba (Mozart, Dvořák, Čajkovskij, Suk), hrál ale i méně frekventované autory, třeba Bélu Bartóka či Albana Berga.
Josef Suk se narodil 8. srpna 1929 v Praze. Už v dětských letech byl v houslové hře žákem Jaroslava Kociana, v letech 1946-1951 studoval houslovou hru na pražské konzervatoři a 1951-53 na AMU a byl krátce primáriem Pražského kvarteta (1950-1952). Po absolutoriu působil v letech 1953-1955 jako zástupce koncertního mistra činoherního orchestru Národního divadla, poté jako sólový a komorní hráč. V roce 1952 založil Sukovo trio (původně spolu s klavíristou Jiřím Hubičkou a violoncellistou Sašou Večtomovem, později s Janem Panenkou a Josefem Chuchrem), v letech 1961-1990 byl sólistou České filharmonie.
Jeho dráha sólisty začala v roce 1954 po slavném koncertě v pražském Rudolfinu. Sukův mezinárodní ohlas rostl od roku 1959, kdy na uměleckém turné s Českou filharmonií koncertoval na třech kontinentech. Roku 1964 debutoval v Anglii a také v USA. Od té doby vystupoval s předními světovými orchestry.
Od ledna 1992 do prosince 2000 byl uměleckým vedoucím a dirigentem Sukova komorního orchestru. V průběhu své dráhy natočil snímky pro domácí i zahraniční gramofonové firmy, které získaly řadu cen, například šestkrát pařížskou cenu Grand Prix du Disque Académie Charles Cros, Edisonovu cenu v Nizozemsku, cenu Mozartovy společnosti ve Vídni a další. Je držitelem Zlaté desky Columbie z roku 1978, Zlaté desky Supraphonu a v roce 1999 získal platinovou desku Supraphonu za 1 112 000 prodaných nosičů.
