Ve věku 83 let zemřel dnes na následky infarktu ve Spojených státech Maurice Sendak, který byl považován za jednoho z nejvýznamnějších autorů dětské literatury 20. století. Spisovatel a ilustrátor, jenž se narodil v newyorském Brooklynu židovským přistěhovalcům z Polska, se do povědomí zapsal jako odpůrce sentimentálních příběhů a jako autor "okouzlujících nočních můr".
Bestsellerem se stala jeho kniha Tam kde žijí divočiny (Where the Wild Things Are), která byla přeložena i do češtiny. Roku 2003 vydal Sendak obrázkovou knížku Brundibár, již inspirovala terezínská opera českého skladatele Hanse Krásy a spisovatele Adolfa Hoffmeistera.
List Los Angeles Times uvedl, že Sendakův "nesentimentální přístup k vyprávění příběhů znamenal revoluci v žánru dětské literatury". Jeho dílo Tam kde žijí divočiny sice získalo řadu ocenění a stalo se i předlohou pro filmový hit Max a maxipříšerky z roku 2009, v době svého vzniku v roce 1963 bylo ale poměrně kontroverzní, především kvůli údajně děsivým ilustracím. Příběh pojednává o chlapci Maxovi, kterého maminka pošle za trest do postele bez večeře a on absolvuje ve svých představách neobyčejnou pouť do země divokých příšerek a stane se jejich králem.
Také autorovy strašidelné ilustrace k Louskáčkovi Ernesta Hoffmanna byly protikladem k běžnému líbivému ztvárnění, jaké známe kupříkladu v podobě baletu Petra Iljiče Čajkovského. "Vymanil obrázkovou knížku z bezpečného, uhlazeného světa mateřských škol a ponořil ji do temných, strašidelně krásných zákoutí lidské duše," charakterizoval Sendakův styl deník New York Times.
Sendak rovněž produkoval dětské filmy a inscenoval baletní a operní představení, mezi nimi i českou operu Brundibár, jež byla v Sendakově výtvarném provedení uvedena na scéně chicagské Opery. V roce 2003, tedy ve svých 75 letech, Sendak Brundibára publikoval společně se známým dramatikem Tonym Kushnerem i v knižní podobě a právě na ni je prý z celé své tvorby nejvíc hrdý. Operu poprvé uvedly děti v koncentračním táboře Terezín.
Také Sendakův vlastní život zastínil holocaust. Spisovatel vzpomínal, jak jeho rodiče plakali, když se dozvěděli o zvěrstvech spáchaných nacisty na jejich příbuzných a přátelích v Evropě. "V dětství jsem pořád musel přemýšlet o dětech tam (v Evropě). Nesu s sebou břemeno toho, že žiji za ty, kteří museli zemřít," řekl.
Autor v jednom z rozhovorů vyjádřil přesvědčení, že druhá světová válka stála u kořenů jeho syrového a upřímného uměleckého stylu.
