Zemřel spisovatel a politik Jiří Gruša. Havel: Jsem šokován

Ve dvaasedmdesáti letech zemřel spisovatel a diplomat Jiří Gruša. Řekl to předseda Českého centra Mezinárodního PEN klubu Jiří Dědeček. Básník, prozaik, překladatel, novinář, diplomat a politik Gruša žil v Německu a tam také podle Dědečka během operace srdce zemřel.

Gruša, v minulosti mimo jiné rovněž předseda Mezinárodního PEN klubu, pochází z Pardubic. Politická angažovanost ho před listopadem vedla nejen k podpisu Charty 77, ale zanedlouho také k nucené emigraci do Německa. Po roce 1989 působil jako velvyslanec v Německu a Rakousku, půl roku vedl české ministerstvo školství. Mezi jeho nejvýznamnější literární práce patří například básnické sbírky Cvičení mučení, Modlitba k Janince či próza Dámský gambit.

"Pro České centrum Mezinárodního PEN klubu je to veliká rána a veliký smutek. Měli jsme ho opravdu moc rádi," řekl Dědeček. Podle jeho informací Gruša zemřel dnes.

Reoperace se nezdařila

Jiří Gruša zemřel v německém Wuppertalu. "Operaci umělé chlopně oddálil o čtrnáct dní, operaci podstoupil nakonec před třemi dny, ale nepovedla se. Včera proběhla reoperace, ale přidal se k tomu zápal plic. Pak už se neprobral a dnes umřel," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ blízký zdroj.

"Nenadálou smrtí Jiřího Gruši, svého mnohaletého přítele a kolegy, jsem šokován, stejně jako asi mnoho jeho dalších přátel. Myslím na něj jako na jednoho z několika mně blízkých lidí, jichž jsem si hluboce vážil a kteří v poslední době opustili tento svět," uvedl na svých stránkách exprezident Václav Havel.

Smutek nad odchodem diplomata a spisovatele vyjádřil také rakouský prezident Heinz Fischer. "Jiří Gruša byl velmi ceněný a rozumný velvyslanec České republiky v Rakousku," uvedl podle agentury APA Fischer. Grušu označil za stavitele mostů mezi Prahou a Vídní a ocenil, že jako velvyslanec dokázal mnohokrát vyjasnit vzájemné pozice obou zemí tak, že byly v Rakousku i v Česku přijatelné.

Jiří Gruša nejprve  pracoval v 60. letech jako redaktor například v časopisech Tvář a Sešity pro mladou literaturu, v týdeníku Nové knihy a v roce 1969 v týdeníku Zítřek, který byl zakázán. Za částečné publikování románu Mimner aneb Hra o smrďocha (1969) v Sešitech byl trestně stíhán kvůli údajnému šíření pornografie a měl zákaz povolání. Po roce 1970 vykonával různá zaměstnání, spolupracoval s Divadlem za branou a pracoval ve stavebnictví. V roce 1977 podepsal Chartu 77 a o rok později byl zatčen za román Dotazník (po dvou měsících byl propuštěn). V roce 1980 získal literární stipendium v USA a v roce 1981 byl zbaven československého občanství. Žil v Německé spolkové republice (SRN) a získal německé státní občanství. Byl mimo jiné místopředsedou Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury v SRN.

V roce 1990 získal zpět československé občanství a vstoupil do diplomatických služeb. Od ledna 1991 do konce roku 1992 byl velvyslancem ČSFR v Německu. Po vzniku samostatné České republiky pokračoval ve své velvyslanecké misi v Německu. V listopadu 1996 neúspěšně kandidoval za ODS do Senátu na Chebsku. Místa velvyslance se v červnu 1997 vzdal kvůli jmenování ministrem školství, mládeže a tělovýchovy (jako nestraník byl navržen ODS). Ministrem ve vládě Václava Klause byl do ledna 1998. Od června 1998 do března 2004 byl velvyslancem v Rakousku. Poté byl mimo jiné ředitelem vídeňské Diplomatické akademie či předsedou mezinárodního sdružení PEN klubů.