Málokdo se mohl během umělecké kariéry potkat s dějinami českého divadla tak zblízka jako jubilující herečka Luba Skořepová. Pražské Národní divadlo, jehož členkou je už šest desetiletí, jí k tomu poskytlo příležitost nesčetněkrát. Už proto, že režiséři Jindřich Honzl, Alfréd Radok, Evald Schorm, Jan Grossman, Otakar Krejča a další, s nimiž spolupracovala, k těmto dějinám neodmyslitelně patří.
Skořepová, která 21. září slaví pětaosmdesátiny, má stejně tak ráda Miroslava Krobota a především Jaromíra Pleskota. Ze svých hereckých kolegů si cenila Karla Högra (do toho byla zamilovaná, a to prý dělá hodně), Saši Rašilova, Jana Pivce, své rádkyně Zdenky Baldové a také Vlasty Fabiánové. "Jejich herectví se nedá slovy vyjádřit, nemuseli ani mluvit. Když hrál například Pivec Sluhu dvou pánů, publikum skutečně smíchy čuralo pod sedadla," vzpomíná herečka.
"Pokud je člověk hercem, má velice složitý život. Záleží totiž na tom, s jakými rolemi se potká. Zároveň má možnost aktivně pracovat až do vysokého věku. A paní Luba je v obdivuhodné kondici," poznamenal šéf činohry české první scény Michal Dočekal, když před časem ve Stavovském divadle zahajoval výstavu fotografií připomínajících postavy, které Skořepová ztvárnila. Na zimu s ní připraví scénické čtení.
Poprvé se Skořepová ve "zlaté kapličce" objevila v roce 1945 ve Vančurově hře Učitel a žák. "Moje první role a hned dramatická. Měla jsem rudé upnuté šaty, jinak by se mi srdce rozletělo. Cítila jsem svou horkou krev a kritiky četla s nadšením," komentovala to herečka, která často v některé hře hrála po letech jinou roli. V Lucerně například v roce 1949 ztvárnila Haničku, pak komornou, teď je obsazena do role Báby.
V Našich furiantech se v roce 1953 v režii Zdeňka Štěpánka objevila jako Kristýna. Patřila k jejím nejdražším,i přes to, že při výprasku "na holou" jí paní Pačová coby máma zvedala sukni nad hlavu - a ona pak dostávala z hlediště nabídky k sňatku. V Gogolově Revizorovi hrála v roce 1958 vedle svého bývalého profesora z konzervatoře Ladislava Peška v roli Chlestakova.
"Líbat se mi s ním nechtělo, byl o hodně starší. Ale cítila jsem se jako v ráji, jako ostatně tehdy stále," vysvětlila. K nezapomenutelným postavám řadí i Myšku v Örkényho Kočičí hře s Danou Medřickou, která měla premiéru v roce 1974. "To nebylo představení, ale rituál," podotkla a za líbezný úkol označila i stařenku v Krobotově inscenaci Roku na vsi z roku 1993.
Většinu z těch sedmi desítek rolí V Národním divadle Skořepová milovala, těžko se jich zbavovala, ale žádná se prý z ní nevypařila. "Některé jsem nenáviděla - například rozmazlenou Blanku v citrónové paruce v Shakespearově Zkrocení zlé ženy z roku 1950," prozradila herečka.
"Někdo zkrátka slaví narozeniny s dortem, já bych je ráda oslavila s diváky. A tak se 22. září objevím v Rokoku v cikánském monodramatu César a Drana. Do konce měsíce stihnu ještě premiéru dadagrotesky Hořké mandle v Divadle v Řeznické, kde už deset let vystupuji s monodramatem Mydlibaba a ty druhé," uvedla jubilantka.
V Rokoku hraje i v americké hře Marvinův pokoj. Jejím dalším působištěm je Divadla Metro, kde se objevuje v komedii Poslední šance, a také Divadlo 90 U Valšů, kde exceluje v inscenaci Milostná tajemství. Na domovské scéně, kde hraje v inscenaci Gogolova Revizora, se koncem října vrátí do obnovené Jiráskovy Lucerny.
"Těch postav jsem celkem ztvárnila hodně přes stovku. Dávám je na vejminek do domova důchodců, občas tam jdu a vzpomenu si na ně. Někdy je pozvu k sobě, upeču buchty a udělám kafe," uvedla Skořepová. Její výročí připomene Česká televize 26. září premiérou pořadu 13. komnata. Jubileu bude věnováno i turné po českých městech hry Stará bába tančí, kterou pro ni napsal Arnošt Goldflam. V Praze bude uvedena 13. října na jevišti Činoherního klubu. O jejím poselství autor řekl: Dělejte si, co chcete, žijte naplno, dokud můžete! Po trudném životě trochu radosti! Ke stáru život začíná, ne končí!
To Lubě Skořepové zjevně vyhovuje, protože si svůj věk nepřipouští. Kdyby jí ho prý všichni nepřipomínali, ani by si neuvědomila, že jí je tolik. I proto se smrti nebojí. Věří v převtělování, občas se neubrání dojmu, že už kdysi odešla a žije druhý život. "Na zahrádce jsem zasadila stromky a musím z nich sklidit ovoce," říká. Deprese nemá, to spíš smutek z toho, co se jí nepovedlo v rodinném životě. "Pánbíček mě nikdy nezklamal a já mu to musím oplatit, nemůžu jen brát," tvrdí herečka, jejíž kondici, šarm a lesk v očích by mohli závidět mnohem později narození.
"Vystudovala jsem v Náchodě taneční školu - od té doby ráda cvičím. A činím tak opět i po úrazu a operaci kyčlí. Navíc stále fyzicky pracuji na chalupě a vejdu se do šatů, které jsem nosila jako čtrnáctiletá," dodala Skořepová, která se ráda věnuje bylinkám. Nejraději má mladé jarní kopřivy i s kořínky.
Foto: ČTK
