Neobyčejně šaramantní a vzdělaný pán se smyslem pro humor, tak bývá popisován bard české scenáristiky Jiří Hubač. Klasik české televizní inscenace, který oslavil 27. srpna osmdesátiny, má na svém kontě také řadu divadelních her a několik filmových scénářů. Své psychologicky propracované postavy psal mnohým hercům přímo na tělo.
K vlastní literární tvorbě ho paradoxně přivedla vleklá choroba v polovině 50. let. Nikdy se netajil tím, že ho přitahovali lidé v mezních situacích s tragickými osudy. Takovou je i postava alkoholika v jeho asi nejúspěšnějších televizních inscenacích Ikarův pád (1976) a Tažní ptáci (1984), kterou Hubač napsal pro Vladimíra Menšíka. Ten se mu za to odvděčil nezapomenutelným hereckým výkonem, do kterého promítl osobní problémy s alkoholem.
Po smrti Jaroslava Dietla v polovině osmdesátých let viděli mnozí Hubače jako jeho nástupce v seriálové tvorbě. Hubač už s Dietlem v šedesátých letech spolupracoval na seriálech Tři chlapi v chalupě a Eliška a její rod, nicméně on sám seriály příliš nemiloval.
Legendární Sanitka
Přesto u diváků bodoval hned se dvěma seriály - Dobrá voda (1983) a zejména pak Sanitka (1984). Nepřinesly mu ale satisfakci odpovídající jeho námaze. A ani odezva nebyla tak výrazná jako u Dietlových seriálů. Hubač psal každý díl jako samostatnou kapitolu, hrál si s psychologií postav. "Dnes se od seriálů očekává jen rychlost, a jak to bude dál", dodává. Proto práva k Sanitce předal svému synovi, který připravil scénář jejího volného pokračování. Projekt však prozatím vázne kvůli nedostatku peněz.
Krásných rolí se dočkali také herci v Hubačově posledním celovečerním filmu Babí léto (2001), ve kterém excelovali Vlastimil Brodský, Stella Zázvorková a Stanislav Zindulka. Všichni za něj obdrželi Českého lva. Obdobně nechal Hubač zazářit i Jiřinu Bohdalovou prostřednictvím slaboduché ženy ve filmu Fany (1995).
Padesát let kariéry
Hubač se během své padesátileté kariéry věnoval také divadelnímu dramatu. Na divadelních prknech vytvořil velkou hereckou příležitost pro Jiřinu Bohdalovou. Postavu Kláry ve hře Dům na nebesích (1980) hrála během sedmi let na Vinohradech 159krát. Skvělé kritiky Bohdalová sklidila i za své účinkování v další Hubačově hře Generálka (1986), která se později dočkala i televizní adaptace.
Hubač se několikrát nechal slyšet, že "výkony herců jsou lepší než ta hra". Divadla by ale jeho další hry přivítala. V jednom z nedávných rozhovorů herečka a bývalá ředitelka Divadla na Vinohradech Jiřina Jirásková Hubačovi vzkázala, "že by před ním klekla, kdyby dal na Vinohrady hru". Hubač si před devíti lety odskočil i k muzikálu, napsal libreto k Johance z Arku (2000). A u dokumentu Adieu pro Mozarta (2005) podle scénáře Zdeňka Mahlera si dokonce vyzkoušel roli producenta. Jeho prozatím poslední prací byla inscenace Anglická rapsodie (2004).
Pražský rodák Jiří Hubač vystudoval elektrotechnickou průmyslovku, pracoval jako konstruktér, později jako redaktor časopisu Úřadu pro patenty a vynálezy. V roce 1960 se stal dramaturgem v Československé televizi, odkud odešel po 14 letech na volnou nohu. Za svoji tvorbu obdržel řadu cen, v roce 1999 byl uveden do televizní Dvorany slávy v anketě Týtý.
Majitel dlouhosrstého jezevčíka Rudy je ženatý, s manželkou Ivou mají tři děti a několik vnoučat.
Foto: archiv
