Její filmy jsou plné satirické nadsázky a nelítostně odrážejí stav společnosti a mezilidských vztahů, takže divákovi často mrzne úsměv na rtech. Osobitý pohled na svět české režisérky a scenáristky Věry Chytilové mnoho lidí pohoršuje, na festivalech, i mezinárodních, jí ale vynesl již řadu cen.
První dáma českého filmu, jež stála v 60. letech u zrodu takzvané nové vlny, zůstává i na prahu osmdesátky, kterou dovrší 2. února, enfant terrible české kinematografie.
Hádka je pro mě forma diskuse
I když její porevoluční filmy nedosáhly takového uznání jako její díla z předchozích let, i v nich dostála své pověsti kritické, filozofující a provokující autorky. Chytilová je proslulá také svou nekompromisní povahou. "Pro mě je hádka formou diskuse a i po tom největším kraválu jednám s člověkem normálně. Jako můj otec. Na rozdíl od mámy, která vytahovala věci i po dvaceti letech, uměl ztrestat, a tím to pro něj skončilo," vysvětluje Chytilová své někdy vznětlivé chování.
V posledních letech se tato nekonvenční režisérka, která také často spolupracuje s neherci, věnovala více dokumentární tvorbě. Po kritikou i diváky nepříliš úspěšně hodnoceném celovečerním snímku Vyhnání z ráje (2001) natočila dokumenty například o Adolfu Branaldovi, o scenáristce a výtvarnici Ester Krumbachové, o ženách aktivních v politice (Potížistky) či o části Prahy, v níž žije (Troja - proměny v čase). Nejnověji plánovala zfilmovat život Boženy Němcové, ale z projektu podle ní sešlo.
Dvorní dáma z filmu Císařův pekař
Věra Chytilová se narodila 2. února 1929 v Ostravě. Dva roky studovala architekturu v Brně. Během praxe v Praze, když si přivydělávala jako modelka na veletrhu, si jí všiml na jedné přehlídce scenárista Jiří Brdečka, který hledal dvorní dámy pro film Císařův pekař - Pekařův císař. Při natáčení tohoto snímku se Chytilová zamilovala nejen do svého prvního manžela, fotografa Karla Ludwiga, ale hlavně do filmu. Posléze pracovala jako klapka na Barrandově a pak se přihlásila na FAMU, kde v letech 1957 až 1962 vystudovala režii.
Upoutala už svými školními filmy Strop a Pytel blech. Za svůj dlouhometrážní debut O něčem jiném, vyprávějící osudy dvou žen, získala cenu festivalu v německém Mannheimu. V roce 1965 zfilmovala s bývalými spolužáky z FAMU (Jiří Menzel, Evald Schorm, Jaromil Jireš, Jan Němec) soubor Hrabalových povídek Perličky na dně (povídku Automat Svět) a rok nato excelovala se slavnými Sedmikráskami, které vzešly z její spolupráce s kameramanem (a jejím druhým manželem) Jaroslavem Kučerou a scenáristkou Ester Krumbachovou.
Uprostřed práce na filmu Ovoce stromů rajských jíme v roce 1968 ji zastihla okupace; poté co tento film předělala na metaforu o zradě, následovala nucená přestávka. Až v roce 1976 natočila další film - hořkou komedii Hra o jablko, s Dagmar Bláhovou a Jiřím Menzelem v hlavní roli. Velký úspěch u diváků měl i komediálně laděný příběh stárnoucího elegána Faunovo velmi pozdní odpoledne s vynikajícím výkonem Leoše Suchařípy.
Kalamita a Bolek Polívka
Herce Boleslava Polívku si Chytilová vybrala do několika svých filmů - Kalamita, Šašek a královna, Dědictví aneb Kurvahošigutntag a Vyhnání z ráje. Kritiku společnosti a odlidštěných vztahů si vzala na paškál i v satiře Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979). Originálně poetickou komedii, která se změní v mrazivé drama - Kopytem sem, kopytem tam - natočila v roce 1988 s divadlem Sklep. Jejím zatím posledním celovečerním filmem je hořká komedie Hezké chvilky bez záruky (2006).
Věra Chytilová je držitelkou řady cen, včetně francouzského Řádu za umění a literaturu, Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu či státní medaile Za zásluhy.
Z druhého manželství má Chytilová dceru a syna - Tereza Kučerová je výtvarnice a herečka (například Kopytem sem, kopytem tam, Pražská pětka či Mazaný Filip) a Štěpán Kučera kameraman (Návrat idiota či Pasti, pasti, pastičky pod režijním vedením své matky). Štěpán Kučera stál za kamerou i u dokumentu Cesta, který o Chytilové natočila Jasmina Blaževičová.
Profil Věry Chytilové od Jiřího Peňáse najdete v aktuální vydání časopisu TÝDEN.
Foto: ČTK
