S charakteristickým chraplavým hlasem je zpěvačka Tina Turnerová součástí světového rocku už více než půl století. Její kariéra, během níž nevzbuzoval obdiv jen její hlas, ale i dlouhé nohy, však nebyla zdaleka bez zádrhelů.
Pověstný elán a nezkrotná povaha jí nakonec pomohly dojít až na vrchol. I když před devíti lety ohlásila konec kariéry, loni se vrátila, srší energií a sedmdesátku, kterou oslaví 26. listopadu, by jí hádal jen málokdo.
Přestože zpěvačka neměla v životě na růžích ustláno, dotáhla to až mezi nejúspěšnější rockové hvězdy všech dob. Osminásobná držitelka cen Grammy, která prodala přes 180 milionů desek, svoji kariéru začínala nadvakrát.
Poprvé se o ni veřejnost dozvěděla v roce 1960, kdy se svým budoucím manželem Ikem Turnerem přišli se songem A Fool in Love. Druhým začátkem pak pro zpěvačku byla osmdesátá léta, kdy se vzpamatovala z rozvodu s agresivním a na alkoholu závislým Turnerem.
ČTĚTE TAKÉ: Tina Turnerová dorazila do Prahy. Představí největší hity
První větší úspěch jí v roce 1971 přinesl hit Proud Mary, se kterým bodovala v žebříčku amerických singlů Billboard Hot 100. Byl to zároveň i nejúspěšnější počin Ike&Tina Turner Revue, skupiny, se kterou tehdy Tina s manželem vystupovala.
Popularita zpěvačku přivedla i k filmu. V sedmdesátých letech se objevila například ve snímcích Gimme Shelter (1970), Soul to Soul (1971), mihla se i ve filmové verzi rockové opery Tommy z roku 1975.
Závratný úspěch přišel v roce 1984 s albem Private Dancer. Během následujícího roku se ho prodalo na deset milionů kusů a zpěvačce vyneslo tři ceny Grammy. Turnerová tehdy změnila image a stylově se posunula od soulu a blues k popu, na její pomyslné cestě vzhůru už ale nic nestálo.
Bondovka a hit Golden Eye
Stala se jednou z nejžádanějších, její koncerty přitahovaly tisíce fanoušků. V tomto období vznikla i řada dalších hitů jako třeba We Don't Need Another Hero (z filmu Mad Max, v kterém si i zahrála), Simply the Best či Typical Male. Do povědomí milovníků Jamese Bonda se dostala s hitem Golden Eye (1995), titulní písní stejnojmenné "bondovky".
Na své konto si nestárnoucí hvězda připsala i rekord v návštěvnosti, když na její koncert v Riu de Janeiro v lednu 1988 přišlo 182 tisíc diváků, do té doby největší počet vůbec. Své fanoušky legenda nebaví jen zpěvem, její koncerty jsou velká show plná světelných efektů, pyrotechniky a blyštivých kostýmů. V kulisách velkolepých scén je zpěvačka v odvážných modelech a na vysokých podpatcích jako doma. Podle mnohých svým mladistvým elánem strčí do kapsy i o generace mladší kolegyně.
ČTĚTE TAKÉ: OBRAZEM: koncertní uragán rockové babičky Tiny
Narodila se jako Anna Mae Bullocková 26. listopadu 1939 na farmě Nutbush v americkém státě Tennessee, později svému rodišti vzdala hold jedním z jejích prvních hitů Nutbush City Limits. Pěveckou premiéru si odbyla již v dětství, když v kostelním sboru zpívala gospely. Po rozvodu rodičů ji vychovávala babička, v 16 letech pak odešla do městečka St. Luis, kde v jednom z místních klubů potkala Ika Turnera, kapelníka rhytm & bluesové kapely Kings of Rhytm. A právě Turner nastartoval její pěveckou dráhu, zároveň ji ale během jejich šestnáctiletého manželství přivedl svým bouřlivým životem a násilnickým chováním téměř až na dno.
Dle zpěvačky ji z osobní krize, kterou provázelo nejen přibrzdění sólové kariéry, ale i spousta dluhů, pomohla posilovna a buddhismus. Matka čtyř synů, dvou vlastních a dvou adoptovaných, žije zdravě a její jedinou slabostí je prý zmrzlina.
Rocková babička
Zatím poslední studiovou desku Twenty Four Seven natočila Turnerová v roce 1999 a o rok později se "definitivně" rozloučila se svým publikem. K radosti fanoušků ale loni názor změnila a vyrazila na turné k padesátiletému výročí své kariéry. Nezapomněla ani na Prahu, kde vystoupila v dubnu v zaplněné O2 aréně, letošní koncert pro české publikum byl již třetím v pořadí. Poprvé zde vystupovala v roce 1981, kdy nadchla Lucernu, podruhé pak o 15 let později na pražské "Bohemce".
"Rocková babička", jak zní asi její nejčastější přezdívka, se však babičkou vůbec necítí a nadcházející sedmdesátku si nepřipouští. "To číslo vůbec nic neznamená, prostě nic," hodnotí svůj věk s nadsázkou.
Foto: Karel Šanda, archiv Týdne
