Rodičům pětileté Eleny sdělili lékaři, že dívence dávají už jen 135 dní života. Nakonec se se zhoubným nádorem na mozku prala o 121 dní déle. Když nemoc pokročila tak, že už nemohla ani mluvit, kreslila a psala. Své výtvory a vzkazy pak tajně poschovávala po bytě. A rodiče je postupně nacházeli až po její smrti.Psaníčka končila ve skříních mezi vaky se zimním oblečením, v knihách nebo cédéčkách. „Nejdřív jsem našel jedno a nic jsem z toho nevyvozoval. Ale pak přibývala další a další, dvacet třicet,“ říká třiačtyřicetiletý otec Eleny Keith Desserich z amerického státu Ohio. Vzkazy obsahovaly například „Mami a tati, mám vás moc ráda.“ Několik dárků na rozloučenou dostali i prarodiče nebo teta.
Každý den přišla o kus života
Malá Elena nevěděla, že umírá, ale toho, že je těžce nemocná, si byla vědoma. Každý den ji totiž rakovina obrala o některý z darů života. Probudila se a nemohla pohnout nohou nebo kroutit jazykem, vzpomíná její otec.
Teď, dva roky po Elenině smrti, vychází kniha, která zaznamenává boj rodiny s nemocí dcerky a je doplněná právě o její poznámky. Výtěžek z prodeje by měl jít na pomoc dětem trpícím rakovinou. Ještě předtím Desserichovi uveřejnili část svého deníku na osobních webových stránkách, které se brzy staly tak populárními, že příval čtenářů nevydržely.
„Vy mě sice neznáte, ale chtěla jsem vám poděkovat, že jste úplně změnili vztah k mojí dceři. Prosím, pokračujte v psaní,“ píše jedna z anonymních návštěvnic stránky.
Foto: profimeda.cz
