Má pověst arogantního spratka a prý je za ni rád. Jeho sebevědomí možná brzy přiživí divadelní cena Thálie za inscenaci, v níž hraje sám sebe a která nese jeho jméno: charismatický Slovák Juraj Kukura.
Prý jste měl v začátcích kariéry problémy s ráčkováním. Jak jste to odstranil? Chodil jste k logopedovi?
Ne, tvářil jsem se, že mi to nevadí.
Vypadáte jako suverén. Možná proto se o vás říká, že jste namyšlený. Setkal jste se s tím?
O mně se neříká nic jiného (směje se). Jeden slavný režisér, Miloš Pietor, o mně ve škole prý prohlásil - to už jsem byl v exilu: "Když Kukura přešel po jevišti, kde bylo jedenáct herců a hereček, každý z jeho kolegů mu chtěl dát facku a tři z deseti kolegyň si dovedly představit, že si s ním něco začnou."
Myslíte, že to bylo ve zlém?
Ne, naopak. Herec musí zaujmout, aby k němu měli lidi vztah. Je jedno, jestli na mě někdo kouká v televizi a křičí: "Jé, mami, podívej se na toho debila..." nebo uznale říká: "Ten Kukura je ale opravdu skvělý." Možná, že ten "debil" má pro mě ještě větší hodnotu. Zato kdyby si během mého výstupu šli lidi pro pivo do ledničky, tehdy by to byla katastrofa.
* Kolik vyhrál v lottu?
* Jak slaví na jevišti svých 65 let?
* Jak ho komunistický režim donutil v 80. letech k emigraci?
* Proč má rád Hamburk?
* Co si myslí o nahotě na divadle a proč by se už nesvlékl?
* Jak ho zpěvák Leonard Cohen pochválil za desku?
Odpovědi na tyto a další otázky najdete v novém vydání časopisu Týden, které vychází v pondělí 19. března 2012.
