Richard Müller patří od 80. let k nejvýraznějším postavám slovenské populární hudby, jeho písně ale našly cestu i k srdcím posluchačů na druhém břehu řeky Moravy. Müller, který 6. září oslaví padesátiny, zažil během kariéry vzestupy i pády, před pár lety dokonce ohlašoval konec hraní. Nakonec se ale na pódia i do nahrávacího studia vrátil. A jak se ukázalo třeba na loňském albu Už, ze svého muzikantského umění nic neztratil.
Müllerovu dráhu, kterou zahájil v 80. letech s kapelou Banket, provázely hlavně na přelomu století nejrůznější excesy, jimiž často zaujal více než svou hudbou. Prošel si drogovým obdobím, rozpadlo se mu manželství a ani vztah se zpěvačkou Ivou Bittovu nedopadl právě idylicky. Až před několika lety se přitom ukázalo, že příčinu výstřelků, mezi kterými nechybělo například svlékání na pódiu, je možné hledat také v jeho nemoci, maniodepresivní psychóze.
"Je to velmi bolestivá diagnóza a ta bolest je opravdu až fyzická. Nikomu bych ji nepřál," řekl k tomu otevřeně sám Richard Müller. "Pravidelně beru jen léky a nikterak se tím netajím. Vím, že mé přiznání k této chorobě pomáhá mnoha lidem, kteří jsou na tom stejně, ale neodvažují se svou diagnózu svému okolí přiznat," poznamenal muzikant, který se dnes musí obejít bez alkoholu i dalších návykových látek, kterými v minulosti nepohrdl.
Kokain. úvahy o sebevraždě...
Před lety Müller dokonce uvažoval o sebevraždě, a jak přiznal, byl za tím kokain. "Tak jsem ho přestal brát. Díky tomu jsem se na něm nestihl stát závislým," vzpomínal. Při životě ho držely také myšlenky na rodinu a dvě děti, na kterých lpí. "Od okamžiku, kdy mi manželka (nyní již exmanželka Soňa) prozradila, že je těhotná, věděl jsem, že nedopustím, abych měl se svým dítětem podobný vztah chladu a odcizení," narážel v jednom rozhovoru na složitý vztah k vlastnímu otci.
Tím byl Vlado Müller, jeden z nejuznávanějších slovenských herců. Vztah dvou velkých umělců byl totiž velmi komplikovaný. Kromě otcovy nepřístupnosti v tom sehrálo roli i to, že herec opustil rodinu v době synova dospívání. "Pro mě byl táta cizí člověk. Neumím si představit, že v otcovsko-synovském vztahu může být něco krutějšího, než když vám zbude takový pocit," řekl k tomu Richard Müller. "Oba jsme byli dvě stejně tvrdohlavé palice... a první krok neudělal žádný z nás," přiznal také.
A když si v polovině 90. let k sobě opět začali hledat cestu, zasáhla do toho osud a rakovina, které Vlado Müller v červnu 1996 podlehl. "Nikdy nezapomenu na poslední setkání s otcem v nemocnici. Seděl tam člověk, který zhubnul třicet kilo, byl pokorný a ochotný poslouchat i jiné lidi. Úplně jiný člověk než ten, kterého jsem znal celý život," vzpomínal na poslední setkání Richard Müller. Složitý vztah k otci mu ale pomohl k osamostatnění a startu úspěšné hudební kariéry.
"Když od nás otec v mých osmnácti odešel, do roka jsem měl kapelu Banket a začal jsem hrát. Nevím proč, ale kdyby byl doma, tak bych si netroufl," svěřil se. Právě s Banketem dosáhl Müller prvních úspěchů, dodnes se hraje jejich hit Po schodoch. Největším šlágrem roku 1989 se zase stala Müllerem nazpívaná skladba Petra Hapky a Michala Horáčka Štěstí je krásná věc v Müllerově podání. A přízeň publika zpěváka neopustila na poté, co se v roce 1992 vydal na sólovou dráhu.
Následující Müllerova alba přinesla šlágry jako Nebude to ľahké či Nočná optika. Velkou odezvu si získal i projekt Richard Müller a hosté z roku 2000, na kterém se podílela Hana Hegerová, Anna K. nebo Iva Bittová. Další desky točil zpěvák i v Americe, v roce 2006 ale - "úplně vybitý" - ohlásil konec. Sliboval tehdy zahrát již jen pár domluvených koncertů, nakonec ale změnil názor. Nejprve se vrátil na koncertní pódia, loni pak konečně natočil další desku a v současnosti chystá další album a těší se na nové koncertní turné po Slovensku i ČR.
