Česká republika hostí po desetiletích opět mimořádně obsazený šachový turnaj. V Karlových Varech bojují držitelé zlatých olympijských medailí, účastníci finálových bojů o titul mistra světa i bývalí mládežničtí šampioni. Hlavní organizátor Czech Coal Carlsbad Chess Tournament Pavel Matocha serveru TÝDEN.CZ odpověděl na pár otázek nejenom o turnaji.
Karlovarský turnaj uvítal osm šachových velmistrů. Jak se vám je podařilo do Čech dostat? Je to otázka peněz?
Je to samozřejmě otázka peněz. Pokud chce někdo zorganizovat takový turnaj, musí v první řadě nalézt dobrého a silného sponzora. Hráči na této úrovni mají odpovídající finanční podmínky své úrovně.
Prozradíte jaké?
Jednotlivé honoráře vám určitě neřeknu. Rozpočet celého turnaje je přes 5 milionů korun. Honoráře zaujímají zhruba polovinu z celkového rozpočtu. Samozřejmě u jednotlivých hráčů nejsou stejné.
Musel jste nějaké hráče přesvědčovat, aby přijeli?
Byl jeden hráč, který byl pozván, ale nakonec odmítl. Celková úspěšnost je však velká. Z devíti oslovených osm hned řeklo ano. Pro ně jsou Karlovy Vary zajímavým místem. Hrály se tu světově známé turnaje z let 1907, 1911, 1923 a 1929. Chtěli se sem podívat, zažít tu atmosféru, protože Karlovy Vary mají svého šachového ducha. My jsme se snažili, aby tu byli hráči z absolutní světové a české špičky i světové legendy.
Pro ty české hráče je to asi dobrá příležitost zahrát si se světovou špičkou?
Řekněme, že je to dobrá příležitost pro Viktora Lázničku. Sergej Movsesjan (nejlepší slovenský velmistr současnosti, pozn. red.) a David Navara (v současnosti nejlepší šachista ČR, pozn. red.) hrají na takové úrovni, že i proti takto silným soupeřům již hráli řadu partií.
Jak dlouho jste turnaj připravoval?
Prvotní idea a hledání sponzora vznikly tak před rokem a půl. Intenzivní každodenní práce na přípravě turnaje trvala poslední tři měsíce.
Nad turnajem převzal záštitu prezident ČR Václav Klaus. Jak se vám ho podařilo přesvědčit?
Pan prezident má rád šachy. Oba dva jeho synové hrají šachy - i závodně. Že převzal záštitu, jsem velmi rád, všem hráčům to ukazuje, že si vážíme jejich příjezdu.
Sám šachy hrajete. Neodvádí vás organizování těchto velkolepých akcí od aktivního hraní?
Odvádí i přivádí. Odvádí, protože mi to bere čas, který bych mohl strávit hraním. Na druhou stranu sledování partií těch nejlepších, pobývání s hráči mě k té hře zase přitahuje. Motivuje mě to, ukazuje nové šachové ideje.
Člověk se asi hodně naučí, když sleduje mistry...
Nejvíce se naučí, když čte staré šachové publikace opatřené komentáři a pak si přehrává partie starých šachových mistrů. Nebo na turnaji, jako je ten náš, když sedí v místnosti, poslouchá komentář velmistra a může se na cokoli zeptat. Slyší ideje, které jsou za konkrétními tahy. To vám žádný počítač nedá, neřekne vám, proč je to dobrý nebo špatný tah.
Od kolika let hrajete?
Od šesti, sedmi let.
Kdo vás k tomu přivedl?
Táta.
Váš největší hráčský úspěch?
Hrával jsem jako malý, od osmi do deseti let jsem hrával v klubu. Pak mi to rodiče zakázali, že je to moc nebezpečný sport. Šachy jsou droga. Je to svůj vlastní svět - což myslím rodiče tehdy nevěděli. Viděli, že mě to velmi unavovalo. Když hrajete šachy vážně, tak je to velmi náročná aktivita, po které je člověk značně unaven.
Musíte se asi hodně koncentrovat...
Nesmíte ani na vteřinu vypustit. Když třeba hrajete tenis a vypustíte dva míčky a není to zrovna mečbol, tak se vlastně nic neděje. Pokud v šachách uděláte jeden špatný tah, tak partie pravděpodobně končí. Některé partie trvají klidně i sedm hodin. Představte si, že se šest hodin strašně soustředíte, a pak to pokazíte... Je to velký stres, enormní vypětí. Když se hrál zápas o mistra světa mezi Kasparovem a Karpovem, tak tehdy velmi subtilní Karpov zhubl asi osmnáct kilo během dvou nebo tří měsíců. Když byl zápas přerušen, tak se říkalo, že jedním z důvodů bylo i to, že se báli, aby jim Karpov neumřel za šachovnicí. Intenzivní duševní činnost enormně spotřebovává energii.
Co vás na organizaci turnajů nejvíc baví?
Potkávat velmistry, zkušené hráče současné špičky. Na tento turnaj ve středu přijede šestadevadesátiletý Andre Lilienthal, nejstarší velmistr. Je to člověk, který vám začne vyprávět, jak hrával s druhým mistrem světa Emanuelem Laskerem, jak hrával ve 20. letech v pařížských kavárnách. To, co já znám jenom z knížek, najednou můžu s někým, kdo to opravdu zažil, sdílet. To je vlastně i moje osobní motivace, protože mám rád šachovou historii.
Když jsme u té historie. Pražská šachová společnost se rozhodla vybudovat šachovou knihovnu. Je přístupná veřejnosti?
Knihy určitě nebudeme půjčovat, protože některé jsou velmi vzácné. Nemáme kapacity vymáhat nebo upomínat knihy, kdyby je někdo nevracel. Slouží k vědeckým účelům - když například připravujeme turnaj, tak z těchto knih čerpáme. Pokud bude někdo jiný připravovat turnaj, tak mu rádi knihy k nahlédnutí také půjčíme.
Máte nějaký knihovnický klenot?
Mám několik krásných knih. Teď jsem získal úplně první knihu, která vyšla v Čechách o šachách. V roce 1876.
Máte svůj šachový idol?
Mě byl vždycky sympatický David Bronstein (David Ionovich Bronstein - ukrajinský velmistr, pozn. red.). Obdivoval jsem ho jako člověka, jako šachistu. Mám rád jeho knihy, které psal o šachu. Zemřel 5. prosince 2006, v den mých narozenin.
Setkal jste se s ním?
Ne, ale telefonovali jsme si. Bohužel už byl tak nemocný, že nemohl opustit Minsk.
Zmiňoval jste turnaje z počátku století. Hrály za první republiky i ženy?
Za první republiky působila Věra Menčíková, která hrála i na turnajích s muži. To byla první mistryně světa. Nyní ale v první stovce je pouze jediná žena.
Čím to je?
Vlastimil Hort (český šachový velmistr a teoretik, za minulého režimu emigroval, pozn. red.) kdysi řekl: 'Ženám chybí zabijácký instinkt.' A já s ním souhlasím.
Foto: Petra Mášová
