V seriálu Expozitura hraje policistku, které jde o život, v seriálu Vyprávěj se objevila jako osmnáctiletá dívka, která se stane matkou, a v dalším byla feťačkou za mřížemi. Nic moc normálního. A ani v životě se Haně Vágnerové mezní situace nevyhýbají. Bojovala s anorexií i se strachem z létání a teď se s profesionály učí salta na trampolíně.
Jak na vás zapůsobila policistka Helena Khanová, váš předobraz z Expozitury, když jste se spolu setkaly?
Úplně jinak, než jsem čekala. Představovala jsem si ji jako ráznou, strohou osobu, která se mnou nebude chtít ztrácet čas, ale ona byla skvělá. Nakonec jsme si normálně povídaly o životě a i teď si zavoláme a jdeme jen tak na víno. Ona mate tělem, je to dlouhonohá blondýna v růžové minisukni a nikdo by do ní neřekl, že má v kabelce pistoli a zvládne přeprat i chlapa. Myslím, že ji její okolí právě kvůli ženskému vzhledu docela často podceňovalo.
Pomohlo vám jako herečce setkání s ní?
Ano, díky jejímu vyprávění jsem si víc uměla představit, že to podivné podsvětí, o kterém jen čteme v novinách nebo slyšíme, opravdu existuje. Když vyprávěla, jak se báli o život, jak jim otrávili psa, jak nemohli věřit ani svým kolegům z policejního týmu, šel mi mráz po zádech. Při natáčení se mi pak hodně z toho, o čem jsme mluvily, vybavovalo. Navíc ona v té době, bylo jí asi osmadvacet, už měla malé dítě, a přesto do toho šla. Neuvěřitelná odvaha.
V seriálu jste ale jako Tereza bezdětná.
Naštěstí ano, nedovedu si představit, jak bych před těmi třemi lety, kdy se Expozitura točila, hrála matku.
A jak se vám hrály extrémně agresivní scény, kdy střílíte, chtějí vás zabít nebo musíte zpacifikovat o dvě hlavy vyššího mužského?
Já mám tyhle mezní a emočně vypjaté scény strašně ráda. Nejen herecky, ale i proto, že se tam něco skutečně děje, nesedí se jen u kafe a nekrafe o pitomostech. Asi by to ale nešlo bez přípravy. Prošli jsme intenzivním tréninkem, učili se střílet, prát se, tři měsíce jsem se mučila v posilovně…
Točili jste skoro rok, téměř denně. Vstřebala jste za tu dobu něco z Tereziny nátury?
Měla jsem pocit, jako kdybych i v normálním životě začala být rozhodnější, najednou jsem se nebála říct svůj názor. To bylo super. Horší bylo, když jsem na Slovensku točila seriál Odsouzené, kde jsem hrála feťačku ve vězení. Připadalo mi, že frackovatím i v civilu.
Kvůli roli v Expozituře jste obětovala angažmá v divadle ABC a prý i dlouholetý vztah s režisérem Marko Simičem?
V ABC mi bohužel nedali na vybranou, buď jsem mohla točit, nebo se věnovat divadlu. Mrzelo mě, že to takhle postavili, ale vybrala jsem si Expozituru. Navíc, abych pravdu řekla, mně tak úplně nesedí způsob divadla, jak ho dělají v ABC. Mám raději komornější scény, kde si herci vidí s publikem do tváře. S velkým prostorem si moc neumím poradit. A co se týká mého vztahu s Markem, jenom kvůli mé roli v seriálu neskončil. Byli jsme spolu přes pět let, a kdyby všechno fungovalo, jak mělo, určitě bychom spolu přestáli i dobu, kdy jsem se musela tak hodně věnovat natáčení.
Celý rozhovor si přečtěte v časopisu INSTINKT, který vyšel 6. října 2011.
