Tomáš Klus: Svoje narození jsem vyhrál v loterii

Bývá označován za nástupce nové generace písničkářů. Někteří ho málem vzývají jako nového Jaromíra Nohavicu a Karla Kryla. Vládne obratně češtinou, na koncertech zdatně improvizuje a chrlí verše o lásce, díky nimž je idolem mladých slečen. Skládá, věnuje se herectví, uctívá starou gardu v čele s Werichem a Voskovcem. A tento týden se Tomáš Klus pustil do moderování Andělů.

Vyrůstal jste v Třinci, co se v tomhle městě dá dělat, když se nechcete jen poflakovat?
To, co ve všech menších městech, hrát fotbal nebo hokej. A když je vám patnáct, většina mužského pokolení zakládá punkové kapely. Protože má strašnou potřebu vykřičet do světa, že tady na tom malém městě jsou. Tuhle štaci mám za sebou a myslím si, že je to zdravé. Nejdřív fotbal a hokej, pak se tomu vzepřít - a ne "já vám radši budu zpívat, nebo spíš křičet". Díky tomu, že jsem z malého města, velmi silně vnímám paralelu s Čechovem, v té touze po Moskvě, po velkém městě. Všichni mají pocit, že na ně Praha nebo Brno nebo Ostrava čeká. Že tam se skrývá štěstí.

Měl jste taky tuhle touhu?
Mně se to trošku vyhnulo, protože díky tomu, že jsem sportoval, navštěvoval jsem velká města i tak. Od třinácti let jsem jezdil do Prahy na čtrnáctidenní soustředění, takže jsem zkušenosti z velkoměsta měl. Zjistil jsem tedy, že se města liší pouze rozlohou, počtem obyvatel, případně historií. Ale když v patnácti letech přišla nabídka přestěhovat se do Prahy, uvítal jsem to. Bylo to totiž období, kdy jsem si myslel, že už jsem dospělý, což jsem si chtěl dokázat i tím, že budu fungovat sám.

Jaká to byla nabídka?
Tou dobou jsem dělal vrcholově trojboj, profesionální armádní centrum Dukla Praha mi nabídlo, abych šel trénovat k nim. Včetně ubytování a dalšího servisu, což se téměř odmítnout nedá. Teď už je v Třinci, respektive v Bystřici sportovní centrum, které má podmínky velice dobré, ale tenkrát nic takového nebylo. Takže jsem to bez dlouhého přemýšlení vzal a od patnácti let žiju na vlastní pěst v Praze. Hodně věcí mi to vzalo, ale na druhé straně jsem dostal i dobrou školu. Díky tomu, že jsem prožil odcizení v anonymním městě, mám z čeho čerpat a budu z toho nejspíš čerpat i v budoucnosti. Protože kdo ví, jak dlouho bude ještě trvat to, že budu takhle s někým, jako jste vy, dělat rozhovor. Město mě sice může přijmout, absorbovat, ale nikdy mě nemůže adoptovat v mateřském smyslu slova. Totéž se v zásadě dá vztáhnout na popularitu. Nemám strach z toho, že jednou nebudu slavný. Nelpím na tom, co teď prožívám, mám z toho jen obrovskou radost.

Co na to říkala vaše rodina, že v patnácti odejdete do Prahy?
Já jsem svoje narození vyhrál v loterii. Narodil jsem se ve skvělém prostředí, rodiče i veškeré příbuzenstvo mě odjakživa podporovalo ve všech mých aktivitách. Takže když přišla tahle nabídka, přijali ji s nadšením. Jediný strach, který měli, se týkal toho, že veškerá zodpovědnost vůči školní docházce nebo stravovacím návykům bude na mně. Měli obavu, že to neukočíruju. Ale díky tomu, že jsem se ocitl v rukách trenéra, který se o mě staral od prvního okamžiku, jsem žádné krizové situace řešit nemusel.


Tomáš Klus. Narodil se 15. 5. 1986, vystudoval Základní devítiletou školu Emila a Dany Zátopkových v Třinci, dva roky třineckého gymnázia, pak pražské Humanitní lyceum, studuje DAMU v současné době hraje v pražské Ypsilonce. Vydal alba Cesta do záhu(d)by (2008) a Hlavní uzávěr splínu (2009).


Více si přečtete v časopisu Instinkt, který vyšel 24. února 2011.