Živoření olympijského šampiona
Vzpěrač Zaremba: Díky dopingu jsem si ve škodovce připadal jako Niki Lauda

Jako jeden z mála tuzemských sportovců Ota Zaremba připouští, že byl dlouhodobě nucen brát doping. Ke vstupu do Dělnické strany sociální spravedlnosti ho ale nikdo nenutil. Se zlatým vzpěračem z OH v Moskvě 1980 mluvíme o prodané medaili, Romech a plánovaném odchodu do emigrace. 

Byl jste anabolickými steroidy nadopován, když jste vyhrál olympiádu v Moskvě?

V Moskvě se dělaly přísné antidopingové testy, takže k odběrům mě poslali hned po rozhodujícím vítězství. S tím ale počítali i naši trenéři a lékaři se skvělou laboratoří, takže každý sportovec musel prášky vysadit určitý čas před velkými závody. U mě to dělalo asi sedmnáct dnů, úplnou jistotu jsem měl po dvaceti dnech. Nejhorší byly injekce, ty bylo třeba vysadit už tři měsíce před turnajem. 

Ceníte si vůbec zlata, když za ním stál doping a bojkot Západu?

Zlata z Moskvy si vážím hodně. Byl to souboj výhradně nadopovaných vzpěračů, takže v tom jsme si byli rovni. Amerika ani jiné nezúčastněné země neměly konkurenta, který by mě dokázal porazit.    

Dopoval jste řadu let. Projevovalo se to na vaší psychice a zdravotním stavu?

Bezpochyby, anabolika vás mění. Hlavně když to byla vyšší dávka, obrovsky mi narůstalo sebevědomí, byl jsem prostě nejlepší ze všech. Měl jsem tehdy škodovku a cítil jsem se v ní jako Niki Lauda. Jezdil jsem šíleně, ale s pocitem, že se mi nic nemůže stát, takže je div, že jsem ty jízdy přežil. 

* Proč podle něj ostatní atleti 80. let o dopingu mlčí

* Jak plánoval, že bude vzpírat za Německo

* Za jakých okolností může získat svou zlatou medaili zpátky

* Měl by jako bývalý reprezentant dostat za podlomené zdraví nějaké odškodné?

* A proč má pifku na činovníky Českého svazu tělesné výchovy?

Odpovědi na tyto a mnohé další otázky se dočtete v aktuálním vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 6. srpna.