Bono Vox, vlastním jménem Paul Hewson, byl vždy středem pozornosti, ještě dlouho předtím, než s kamarády ze střední školy Mount Temple v Dublinu založili skupinu U2. „Bono byl hvězda i na střední, ať už se ta energie bere odkudkoli, byla v něm už tehdy," řekl jeho blízký přítel, bývalý spolužák a v neposlední řadě uznávaný britský hudební kritik Neil McCormick. V Praze křtil velkoformátovou knihu U2 o U2, kterou vydalo nakladatelství Portál.
Publikace, která se stala v roce 2006 světově nejprodávanějším knižním titulem o hudbě, líčí příběh nejslavnější irské kapely od úplných počátků a prvních úspěchů, ke kterým jí mimo jiné pomohl i McCormick. Pozval známého hudebního redaktora Billa Grahama z časopisu Hot Press na zkoušku kapely. Tomu se mladí hudebníci zalíbili, napsal o nich krátkou zprávu a doporučil jim managera Paula McGuinesse, se kterým úspěšně spolupracují dodnes.
Neobvykle velký formát knihy dává prostor krásným fotografiím, leckteré jsou z dosud nepublikovaných soukromých archivů členů skupiny. O grafické zpracování se postaral Steve Averill, mimochodem autor názvu U2.
McCormick na knize pracoval skoro dva roky. Scházel se s celou skupinou i s jejími jednotlivými členy během nahrávání alba How to Dismantle an Atomic Bomb (2004), jel s nimi na turné Vertigo Tour. Celkem pořídil sto padesát hodin interview. O sepsání skoro dvaatřicetileté historie skupiny U2 požádal britského hudebního kritika sám Bono, kterému se líbila jeho předešlá kniha Byl jsem Bonovi dvojníkem. Neil McCormick, unaven z naslouchání jiným, serveru TÝDEN.CZ rád zodpověděl pár otázek.
Kniha U2 o U2 je završením hudební kariéry skupiny, která se přes 30 let drží na vrcholku - bez skandálů, stále ve stejném složení. Čím to podle vás je?
U2 stvořilo zvláštní sblížení osobností, které jsou ve vzájemné harmonii. Chovají se k sobě zdvořile, velmi brzy pochopili, že jsou silnější dohromady než každý zvlášť. Myslím, že jim v tom hodně pomohla jejich silná duchovní víra, kterou sdílejí tři členové skupiny - Bono, Edge a Larry Mullen Jr. - a která jim dává určitý stupeň pokory, dosti neobvyklý v prostředí úspěšné rockové kapely. Osobně si myslím, že víra je zachránila před těmi nejhoršími výstřelky života hudebníka. Rock´n´roll hrozně kazí vztahy, protože hodně těch, kteří jsou jeho součástí, časem dojedou na vyčerpávající fádnost života, ve kterém jezdí z koncertu na koncert, což tradičně léčí sexem a drogami. První turné U2 vypadala spíš jako cestovní modlitební setkání než nějaké doupě neřesti. Srandu objevili mnohem později než ostatní, ale právě to jim pomohlo si uvědomit, kde je jejich místo. Loajalita se stává stále důležitější, čím jste starší. Chcete říct něco opravdu děsivého? Jsou spolu, i když zrovna nenatáčí. Na prvním místě to jsou hlavně kamarádi, až na druhém muzikanti.
Bono Vox je váš blízký přítel, znáte se od střední školy. Média ho nezřídka líčí jako „svatého muže", který se aktivně věnuje charitě a je věrným manželem. Opravdu je takový?
Bono je samozřejmě moderním světcem, křížencem mezi Ježíšem a Buddhou, přihoďte i maličko Elvise... Nebo to tak není? Každý člověk má chyby, Bono samozřejmě také. V knize U2 o U2 beze studu popisuje svou povahu - v tom dobrém i v tom špatném. Mluví o své zuřivosti, o své netrpělivosti... Stačí poslouchat jeho texty a pochopíte, kolik toho ví o temných zákoutích své duše. Ale ty stejné texty jsou zároveň idealistické a inspirativní. Hudba je umělecké vyjádření, které si z vás bere jen to nejlepší. Bono je věrný manžel, což není zas tak těžké, když se podíváte na jeho nádhernou a vznešenou ženu Ali.
Co jeho politické aktivity?
On je prostě lidumil, obdivuji jeho aktivity vášnivého obhájce těch nejubožejších lidí na naší planetě. Miluji U2 pro jejich muziku, když ale akordy pomalu utichnou, zůstávají miliony lidí v Africe, kteří by byli dávno mrtví, nebýt neúnavné práce Bona, sira Boba Geldofa a mnoha dalších lidí z organizací, jako například Jubilee, Drop the Debt a Data Campaigns. Hodně rockových hvězd má plnou pusu mnohdy neupřímných řečí o tom, jak změní svět. Bono ho už změnil.
Můžete nám na závěr prozradit Bonovo nejoblíbenější jídlo?
Cokoli před něj postavíte... Rád zkouší nové věci, zvláště z cizích talířů.
Říká se, že kritici jsou neúspěšní hudebníci. Vy jste toho příkladem, sám jste se pokoušel o kariéru zpěváka, nyní se živíte jako hudební kritik...
Co mohu říci? Můj životní příběh je klišé. Kdo ale může lépe posuzovat, kritizovat než někdo, kdo to miluje, rozumí tomu, žije i dýchá pro to. Pravda je taková: když jsem začal o hudbě psát, byl jsem stále muzikantem, pouze jsem rozšířil své pole působnosti. Hudba je pro život, já nyní hraju, poslouchám muziku i o ní píšu... Nikdy ale ne v ten samý moment!
Neil McCormick |
Narodil se v Anglii roku 1961, vyrůstal ve Skotsku a v Irsku, od roku 1983 žije v Londýně. Na střední škole byl spolužákem budoucích zakladatelů U2 a stal se jejich nerozlučným kamarádem (v roce 2004 vydal McCormick v Británii vtipnou a velmi populární knihu vzpomínek o letech strávených na škole v Dublinu Byl jsem Bonovi dvojníkem). V sedmdesátých a osmdesátých letech se McCormick pokoušel vydat na dráhu punkového zpěváka ve skupinách Frankie Corpse & The Undertakers, The Modulators, Yeah!Yeah! a Shook Up!, úspěchu se však dočkal pouze u kritiků. Teprve později se trvale upsal hudební žurnalistice. Kromě U2 je zapřisáhlým fanouškem interpretů, jako jsou Sting, Giant Leap či Elton John. |
Jeden z nejuznávanějších hudebních kritiků ve Velké Británii. Každý týden píše sloupek pro deník Daily Telegraph, pravidelně hostuje v ranním televizním klubu BBC Breakfast Television a jako expert vystupuje v rozhlasovém vysílání BBC News. Svými články přispívá také do Q Magazin, Observer a Sunday Times.
Foto: nakladatelství Portál
