Americká komerce předběhla v mnohém čas. Byla to Amerika, která ukázala světu dlouhé limuzíny a nejdelší dálnice. Amerika nasadila mrakodrapy. Největší letadla, největší hamburgery, největší skluzavky, největší kina...
Paradoxně to byla tatáž Amerika, která s velikostí začala bojovat. Sama proti svým běžným zvyklostem. Byla to ona, která nasadila jako první na světě omezení maximální velikosti prodávaných sladkých nápojů. Bylo na čase, protože nikoho z Evropy nepřekvapí, že si tu běžně kupujete velikost S, ačkoliv v Evropě sáhnete po L. Oděvní značka Zara je tu tím ostatně proslulá - většina Američanů se do jejich velikostí prostě nevejde. A tak aby bylo ve všem každému jasno a velikosti spotřebitele dále nemátly, pomáhají si zadavatelé s tou zavedenou přehnanou velikostí porůznu. Tak například řetězec Ikea k vyobrazení hot-dogů začala přidávat titulek: "Toto není skutečná velikost". To taky proto, abyste se náhodou za toho půl dolaru nedožadovali v bufetu třímetrového párku. Amerika už dávno vyřešila dilema propírané v mnoha kulturách. Čím větší, tím lepší. A pokud to náhodou zas tak veliké není, srovnáme to s něčím menším. Jako třeba zahradní gril. Velikost roštu 320 čtverečních palců /sq. Inch/ stejně moc Američanům neřekne, tak si obchod vzal na pomoc všem všeobecně známou velikost - velikost hamburgeru. "Kapacita 20 hamburgerů" No neberte to!
