Co všechno musí prodávat pošťáci? Co dělal minulý týden Mark Zuckerberg v Barceloně? Jak je trh připraven na novou legislativu pro obaly potravin? Kolik zakázek z e-shopů si nikdo nevyzvedne? Kolik potravin se v Česku vyhodí a proč? Nakupují ženy boty raději na webu, nebo v obchodě? Tato a další témata najdete v letošním desátém čísle MarketingSalesMedia s veskrze optimistickým editorialem Danila Köppla.
Zatímco dříve byla atributem člověka z reklamy a médií cigareta, manšestrové sako, sartrovské brýle a pořádná dávka sarkasmu, dnes je to jinak. Člověka z médií nyní poznáte již z dálky. Je otrávený, má unylý obličej a tváří se, že je opravdu hodně nad věcí.
Ale jinak než dříve. Bezpečným poznávacím znamením, které propojilo lidi z médií, reklamy a marketingu, je odevzdaná hláška: "Je to o hovně." Tím se liší od lidí z obchodu, kteří podobnému pocitu nepropadají. Prostě proto, že vědí, že když je vyhodí oknem, tak se musí vrátit třeba komínem a prodat. S výše uvedenou hláškou se váže věc, která mě začíná iritovat stále více. Tou je odevzdanost osudu. Jasně, určitá míra letargie a "bohémismu" je součástí národní výbavy, ale současný stav je už za hranicí. Odevzdanost osudu mi začíná být protivná, protože nic neřeší. Je stejně odporná, jako kdysi bylo plkání o beznaději socialistické nadvlády v pivnicích.
Uznávám však, že jsem ochotný tuto hru občas hrát, ale pak se stydím. Vím totiž, že je rozdíl mezi naštváním nad kvalitou oboru a odevzdaností. Naštvání je stav, který posouvá věci dopředu. Odevzdanost je konzervuje. Pláč dvou vysoce postavených manažerů z velkého mediálního koncernu minulý týden byl poslední kapkou. Stále více souhlasím s tím, že lidé, kteří nevěří v budoucnost svého produktu, nemají ve firmách co dělat. Je jasné, že je třeba vyházet polovinu "übermanažerů" z vydavatelství, kteří nevěří tisku. Je na čase vyházet povaleče z agentur, kteří nevěří reklamě.
Do salesu s nimi. Tam totiž ještě platí pravidlo, že produkt neprodá ten, kdo mu nevěří. Proto to těm obchodním řetězcům v poslední době nejde. Upřímně, kdo z nich opravdu věří produktům, které prodávají?