Editorial Daniela Köppla otevírá dnes letošní šesté číslo týdeníku MarketingSalesMedia. Která z českých celebrit se nejlépe hodí pro reklamu? Jak si podle lídrů mediálních agentur stojí televize Nova po dvaceti letech na trhu? Jak Milan Luštinec a jeho značka Lusti prorazila na trhu v lyžemi? Co si myslet o letošním Super Bowlu? Tato a další témata najdete v tištěném vydání.
Fakt nechápu, proč zažívá ich-marketing zrovna dnes takovou renesanci. Používá ho dobrá polovina značek a médií. Jde o tu připitomělou metodu marketingu, která místo na unikátním prodejním argumentu (USP) stojí na teorii "podívejte se, jak jsem dokonalý". O čem však ve skutečnosti mluví - o prázdnosti ducha a značky. Klasickým příkladem podobných vyprázdněnců jsou často zastánci on-linu, kteří jsou schopni o úžasnosti internetu popsat desítky stran a nic vlastně nesdělit.
Ještě lépe se to dá dokázat na marketingových manažerech automobilek, kteří zase v panice řeší, co sdělit v době, kdy jsou všechna auta víceméně identická. A tak zatímco se zástupci tradičních značek zoufale upínají ke klišé a ich-tyláckým řečem, korejské automobilky postupně obsazují trh, protože mají čitelné USP. Posledním názorným příkladem nepochopení situace je prohlášení generálního ředitele Mercedesu, který řekl něco v tom duchu, že nic než kvalita u jejich vozů neexistuje. Že nesnáší kompromis. Přál bych mu v přestrojení navštívit pražskou pobočku této značky . Obrácený problém mají i velkovýrobci potravin, kteří ve snaze o co nejvyšší prodeje sklouzli k cenovým válkám a sebestřednému vychvalování.
Pravděpodobně jednu z nejlepších reakcí na náš časopis jsem slyšel minulý týden. To mi jeden šéf obchodu z nadnárodního holdingu sdělil, že ho baví číst naše příběhy s lidmi, kteří rozjíždějí svůj byznys. Že jim strašně závidí. A víte proč? Ne kvůli svobodě. Ne kvůli penězům. Ale jen a pouze proto, že si mohou dovolit ten luxus používat normální selský rozum.
