V době koronavirové krize všechna média, politici, a tedy i celá společnost řeší onemocnění covid-19. Jako by snad všechna ostatní onemocnění vymizela… Jak ale mnoho předních lékařů upozorňuje a spousta z nich i v mých pořadech, tak to samozřejmě vůbec není pravda.
Ano, to, že nemocnice musely velmi zásadně omezit počet vykonaných výkonů, v mých pořadech v minulosti několikrát přiznal ředitel největší české nemocnice - Fakultní nemocnice Motol -, doktor Miloslav Ludvík. A že tento nízký počet výkonů bude mít negativní vliv na hospodaření zdravotnických zařízení, připustil i ředitel FN Královské Vinohrady profesor Arenberger.
A co byste řekli? Stojí za nízkým počtem výkonů nemocnic záhadné uzdravení českého národa? Kdepak! Jak mi řekl třeba uznávaný kardiolog, profesor Aleš Linhart: "Lidé se kvůli koronaviru bojí navštívit lékaře. Bojí se, že v nemocničním prostředí koronavirus chytí. A tak často přechází i velmi závažná onemocnění."
Ostatně jeho slova podpořil a ještě doplnil respektovaný onkolog, profesor Jan Žaloudík. Ten se pustil do médií, která podle něj z koronaviru udělala téma číslo jedna a strašáka, kterého by se měli lidé bát. A já si dovolím pana profesora ocitovat: "Čím déle tady opatření budou, tím větší trápení to bude. Je důležité, aby se nezastavovala medicína, máme mnohem závažnější případy jako rakovinu, mrtvice, infarkty. Copak se svět zbláznil? Zhruba 80 lidí denně u nás umírá na rakovinu, ale všichni šílí z covidu!”
A já s ním souhlasím. Samozřejmě, je potřeba riziko koronaviru brát vážně, ale je nutné si uvědomit, že nemůže být jediným tématem celého zdravotnictví. To je prostě nesmysl. A abych vám dokázal, že tyhle mé obavy jsou oprávněné, zmíním nedávný případ, který mě osobně opravdu velmi zasáhl. Bohužel se o něm nepsalo tolik, jako o covidu, ale dovolte mi věnovat mu trochu prostoru v mé televizi. Nedávno odešel do sportovního nebe nadějný bojovník thajského boxu a smíšených bojových umění Petr Leheň.
Mladík, který ještě nepřekročil třicítku. Zemřel na rakovinu mozku. Zůstaly po něm manželka a dvě dcerky. Jedné jsou čtyři roky, druhé ani ne dva měsíce. A asi vám nemusím říkat, že rodinu teď čeká opravdu těžké období. A já jsem tento jejich příběh zmínil za dvou důvodů. Za prvé, abych celé rodině vyjádřil upřímnou soustrast a popřál jim hodně sil - budou je potřebovat. A za druhé, abych ilustroval smutný příklad toho, že zákeřné nemoci kvůli novému viru opravdu nevymizely. A jsou tady stále s námi. A proto vás na závěr prosím: pokud máte nějaké zdravotní obtíže, tak je nepodceňujte. Zavolejte svému praktickému lékaři, nebojte se jít za specialistou. A řešte to. Protože opravdu může jít o život.
