Deníky řeší zakouřenost hospod, Miroslav Vlček si vyjel do světa, Miroslav Kalousek zveřejní své politické plány, Miroslav Dušín neřekl ani jediné sprosté slovo a, dá-li Bůh, nikdy ani neřekne.
Poslanci schválili tu nejmírnější variantu zákona o kouření v restauracích, bude existovat jen povinnost označit nálepkou, zda je podnik kuřácký či nekuřácký. Deníky to interpretují jako vítězství kuřáků a tabákového průmyslu. Petr Kamberský v Hospodářských novinách projevuje trpké zklamání, zákon podle něj legalizuje diskriminaci. „Byznys jde z definice za větším ziskem, většina podniků proto půjde naproti většinovému zákazníkovi. A minorita bude diskriminována. To není liberální, ale hloupé. (...) Nemusíme kopírovat každou světovou módu, ale podstata protikuřáckého tažení je bohužel nesporná: je jí svoboda nekuřákova. Nikdo nemá právo vnucovat svůj smrad jiným. A svár nikotinistů s okolím je asymetrický: nekuřák kuřáka neomezuje, kuřák nekuřáka ano. Svobodu obou mohou v restauračních zařízeních zajistit jen oddělené kóje. Tečka." Stejný deník ve zpravodajství připomíná, že „pro úplný zákaz kouření v restauracích jsou téměř dvě třetiny Čechů". Nekuřáci tedy nejsou žádná minorita, a pokud si myslí, že zákon nebere ohled na jejich svobodu, tak je jeho podoba taky výsledkem jejich nedostatečné asertivity. Skutečně nemám pocit, že by česká politická třída byla hluchá k hlasu většiny, zvlášť ve věcech, díky nimž je možno předvést nějaký ten principiální postoj a zas až tak o moc přitom nejde. Hlavně ale ten nedostatek asertivity vnímám v jaksi automatickém předpokladu, že věci tohoto typu musí řešit zákon. Ani kuřák si do hospody přece nechodí hlavně zakouřit, většinou tam jde s někým. A není to přece tak, že by chodili kuřáci s kuřáky a nekuřáci s nekuřáky. Jestli si tedy nekuřáčtí členové společnosti připadají omezeni ve své svobodě, nechť kumpánům navrhnou, aby se šlo do nekuřáckého podniku. Třeba zjistí, že jejich kouřící kamarádi o jejich společnost stojí natolik, že jsou ochotni přenést se přes to, že si kvůli nim budou muset chodit zabánit na chodník. Jestli chtějí místo toho nekuřáci tiše trpět a čekat, až místo nich promluví zákon, je jejich věc, ale divit se pak nemůžou. To za prvé. Argumentace smradem - tedy nelibým smyslovým zážitkem - mi taky přijde trochu ujetá. To už by se pak v rámci práva nečichat smrad mohla uzákonit všeobecná povinnost každý den se mýt, případně používat parfém s vůní, která není nikomu nepříjemná, a přidat i ochranu dalších smyslů - zákaz vytváření nelibých zrakových dojmů nevkusným oblečením, zákaz pouštění blbé hudby (sluch) a tak dále.
Miroslav Vlček stál v čele delegace, jejíž členové se v Palestině sešli se zástupci Hamasu, unie ho přitom považuje za teroristickou organizaci. Na setkání byli i Vlčkovi poradci Jan Kavan a Vladimír Laštůvka. Mladá fronta Dnes: ‚„Byl na mě učiněn podraz,‘ komentoval to Vlček. Od svých poradců se teď distancuje. (...) Jak by se měl vyhnout Hamasu, řešil Vlček celou dobu své návštěvy v Gaze. A byl to pro něho úkol téměř nadlidský. ‚Kdo je to? Za koho tu je? Já jim ruku nepodám,‘ volal na organizátory, když se před ním na přechodu do Gazy objevili lidé, kteří si s ním chtěli potřást pravicí."
Za chvíli by Miroslav Kalousek měl oznámit vznik nové strany, deníky odhadují její šance. MfD situaci, kdy Kalousek potřebuje získat voliče z venkova i městské liberály, popisuje titulkem „Kalouskův tanec mezi sedláky a intelektuály". Politolog Stanislav Balík v obsáhlém textu pro stejný deník zvažuje šance strany s ohledem na nikterak triumfální historii partají, které chtěly přitáhnout centristické voliče. „Faktem je, že tato strana přichází s něčím jiným, než je odmítnutí pravice a levice - až dosud definiční znak alternativních stran. Říká, že by důležitá místa měli zastávat politici, nikoli odborníci. Naznačuje jiný důraz - pojďme politiku dělat pořádně, skutečně politicky. Tím se liší od prchavých středových chimér minulých let. Neříká, že je politika mrtvá a má být nahrazena rozhodováním odborným či opřeným o občanská sdružení." Martin Bursík v rozhovoru pro Právo vidí ve způsobu, jímž Kalousek uskutečňuje svoje plány, vážný etický problém. „Mně osobně ten Kalouskův koncept přijde věcně vadný. Způsob, kdy vystupoval na úkor KDU-ČSL a svými kroky ji poškozoval, mi až příliš připomíná chování Kuchtové a Zubové. Idea vytunelovat KDU-ČSL a vytvořit politický subjekt, který bude svou definicí spojen s pravicí, je nekorektní a nesprávný. (..) Je pro mě záhadou, jak se Mirkovi Kalouskovi s tím, co má za sebou, daří získat pro jeho koncept takový zájem. Já toho sympatizant nejsem." Chápu, že všichni očekáváte můj zásadní soud v této věci. Nechám si ho ale na zítra nebo na nějaký z pracovních dnů, jež po zítřku přijdou (troufnu si totiž směle předpovídat, že přijdou), nebo si ho nechám pro sebe.
Právo podobně jako ostatní deníky řeší slovní přestřelku mezi Ivanem Langerem a Davidem Rathem. V nějakém skladu na ministerstvu vnitra našli na zdi podobiznu zakladatele Čeky Felixe Dzeržinského. Rath „poukázal na to, že byl Dzeržinskij zakladatelem obávané Čeky, která se přerodila ve stalinskou NKVD. ‚On byl otcem těch nejhorších represivních složek,‘ dodal Rath. Podotkl, že Dzeržinskij měl přezdívku ‚Krvavý Felix‘. Podle Ratha je to srovnatelné, jako kdyby si Langer pověsil na zeď obraz velitele SS Heinricha Himmlera. ‚Vyzýváme Ivana Langera, aby opustil politiku, aby odešel z veřejného života, aby se omluvil,‘ řekl Rath." K tomu Langer: „‚Po nástupu na ministerstvo vnitra a příchodu do kanceláře mého předchůdce, po otevření jeho skříně na mě tento portrét vypadl. Já jsem ho na ministerstvo vnitra nepřinesl. Je to buď Bublanův Dzeržinský nebo Grossův Dzeržinský.'" Oba pánové předvedli dostatek v českém veřejném životě rozšířené a hojně používané schopnosti pateticky a naprosto dutě se pohoršovat. Pan Langer nepochybně ví, že na vnitru a úřadovnách StB bylo portrétů „Krvavého Felixe" víc než dost - sloužily jako projev přihlášení se k historické kontinuitě se zápasem sovětských soudruhů a vazalské loajality zdejších služeb vůči nim nebo prostředek zastrašení „nepřátelských osob", jimž měl připomenout možnost, že na ně budou použity Dzeržinského metody. Nikdo - ani Bublan, ani Gross si ho tam nemusel přinášet, předpokládat na základě toho, že portrét byl v nějaké skříni, že se mu Bublan či Gross v rámci nějakých temných stalinistických seancí klaněli nebo co, je hloupost - pokud tedy někdo nehledá záminku k laciné sebedramatizaci. S Rathem to je podobné. Na relikty komunismu člověk narazí leckde, skoro vždycky jsou vystavovány z recese. Jistě, nacistické memorabilie by k tomu účelu asi nikdo nepoužil, mimo jiné proto, že nacismus se obecně považuje za něco horšího než komunismus. Tenhle pohled na minulý režim ve svých vystoupeních prezentují i členové strany pana Ratha, třeba by se mohl členů komunistických členů krajského zastupitelstva, jejichž podpoře se těší, zeptat, jestli si taky myslí, že Dzeržinský nebyl o nic lepší než Himmler. Možná by koukal na ty odpovědi. Anebo ne.
Z horoskopu Aha!: „Jako šílenec budete připadat lidem, kteří si myslí, že vás dokonale znají." No jo, no... Snad to už zítra bude lepší. Snad pochopím, že David Rath a Ivan Langer jsou jenom takoví moji imaginární kamarádi, že ve skutečnosti neexistují, a když se na mě telepaticky napojí a vemlouvavým hlasem mě nabádají, abych zapálil Národní zemědělské muzeum, neměl bych je brát vážně.
