Zdržel jsem se na pracovní poradě. Nekecám, přísahám. Deníky předjímají budoucnost Kalouskovy a Schwarzenbergovy strany, prasečí chřipka dostala štempl pandemie, propadat panice ale prý zatím není nutné, snad mi dají vědět, až přijde ta chvíle - nerad bych něco propásl.
Na prvních stranách TOP 09 - vzhledem k tomu, že se v budoucnu (přinejmenším do voleb) asi budu zmiňovat častěji, pokusím se nadále psát její název, aniž bych k němu přidával nějaké hodnocení, berme to tak, že jeho strašnost komentář nepotřebuje. Deníky citují slova Karla Schwarzenberga, který vysvětluje odchod od zelených snahou nepřekážet tam a nepůsobit mezi nimi jako dinosaurus. Nezdá se ale, že by zelení byli s tímhle postojem nějak zvlášť srozuměni. Ondřej Liška pro Mladou frontu Dnes novou stranu zhodnotil: „Strana, která nabízí jen staré známé tváře a staromódní program, může potěšit jen monarchisty a konzervativce." V tom případě mezi těmi tvářemi trochu postrádám Petra Placáka, který by ten podnik nepochybně trochu rozsvítil. Jinak je ale pravda, že ten výčet členů přípravného výboru na mě nějak ohromující dojem neudělal, snad jen přítomnost pana Motyčky, tajemníka Společnosti přátel žehu, ve mně vzbudila jistou morbidní zvědavost. MFD také rekapituluje politickou dráhu Karla Schwarzenberga, dochází k tomu, že se v něčem podobá kariéře Saši Vondry. „V hradní kanceláři Schwarzenberg načichl Havlovou představou ‚nepolitické politiky‘. Jedinou stranou, do které byl ochoten vstoupit, byla Občanská demokratická aliance. Do Senátu byl zvolen za Unii svobody a na ministerstvo zahraničí ho nominovali zelení. Jejich členem se však nikdy nestal. Po dvaceti letech nezávazných výpadů se Schwarzenberg rozhodl usadit. Stejně jako by nikdo nečekal, že Alexandr Vondra jednou vstoupí do ODS a bude se kamarádit s Mirkem Topolánkem, teď se Schwarzenberg sblížil s Miroslavem Kalouskem. Některé příznivce to možná překvapí, ale Schwarzenberg má k tomu muži ve skutečnosti mnohem blíž než k Martinovi Bursíkovi. (...) Kdyby se Schwarzenbergovi obdivovatelé z řad pražských intelektuálů pustili s ‚knížetem‘ do debaty, možná by zjistili že jsou názorově někde jinde." Možná také v Schwarzenbergově rozhodnutí hrála roli zkušenost s politickými projekty, jež z té „pražské kavárny" vzešly a po letech, kdy zblízka sledoval, jak krachují kvůli naprosté organizační a jiné neschopnosti, se rozhodl spojit se s někým, kdo něco zorganizovat schopný je, nebo si to o něm Schwarzenberg alespoň myslí. Alexandra Mitrofanova z Práva zarazila jedna okolnost představovací tiskové konference. „Tiskovka proběhla přesně v místnosti, kde před pár týdny zaklínaly voliče známé tváře v čele s Václavem Havlem, aby zachránily Bursíkovy zelené. Výsledek známe. Na čelném místě tehdy, stejně jako včera, trůnila ikona Strany zelených Karel Schwarzenberg."
Hospodářské noviny udělaly rozhovor s ministrem vnitra Martinem Pecinou. Uznává v něm, že mluvit o nacismu po vajíčkových útocích bylo přepjaté. „Myslel jsem to tak, že rozhánění mítinků je prostě nacistický manýr (sic). (...) Podruhé bych to slovo už nepoužil. Házení vajíček na politiky je nechutné, ale ne nacistické a ani nebezpečné. A je to maximálně přestupek. Samozřejmě mě ten výrok mrzí... protože ho teď všichni zneužívají proti mně." Fajn. Akorát by pan ministr mohl vysvětlit, proč mluví o zneužití - je podle něj možné kritizovat politika za to, že říká hlouposti, aniž by jeden přitom zneužil jeho slova?
Docela důležitý text publikuje Bohumil Doležal v Lidových novinách, apeluje v něm, aby soud vyhověl žádosti advokáta Ludmily Brožové-Polednové a propustil jeho klientku z vězení. To, že byla odsouzena, považuje za spravedlivé, stejně jako výši trestu. Oceňuje zároveň, že nejvyšší státní zástupkyně požádala prezidenta o milost. Prezidentovu odmítavou reakci na tu žádost a její odůvodnění považuje za nesprávné a nesmyslné. Vidí v případu Brožové-Polednové jistou analogii s kauzou premiéra Slovenského státu Tuky, který byl popraven, když už byl napůl ochrnutý a dementní po mrtvici, na šibenici ho museli vytáhnout ze speciálního vozítka. „Takové věci se ve slušném státě, kde rozhodují slušní lidé, nedělají. Slušní lidé by to neudělali, v první řadě ne z ohledů na Tuku, ale kvůli sobě. Aby slušnými zůstali. Z téhož důvodu - připouštím, že je to po všech stránkách méně křiklavý případ - měl prezident omilostnit Brožovou-Polednovou. Jenže prezidentovi je to fuk, jde mu o princip, na člověka kašle. Na člověka v Polednové i na člověka v sobě. Nedá se nic dělat, musí ho tedy zastoupit jiní."
Právo přináší optimistickou zprávu z lesů. „Mykolog: houby by se daly kosit". Houbaři by si ale měli dát pozor na přemnožené divočáky. Praktické tedy bude vyzbrojit se vycházku do lesa těžkým kulometem a kosit jím střídavě hřiby a kance. Více informací viz film Komando.
