První strany deníků mi sdělují, že uskutečnění mého odvážného plánu strávit kus prázdnin srovnáváním lišejníků saskatchewanských a nonverbální komunikací s týmiž stojí v cestě nová byrokratická překážka. Jinak vybíráme ředitele České televize, slavíme s Karlem Gottem jeho sedmdesátiny, za rok mu už bude celých jednasedmdesát, před rokem to zas bylo pouhých devětašedesát - to jsou teda fofry.
Rada ČT by dnes měla vybrat nového ředitele televize, deníky předjímají výsledek a docházejí k tomu, že čas ukáže - v tomhle konkrétním případě ho nebude potřeba zas tolik. Daniel Kaiser v Lidových novinách píše o výběru jako o „cinknutém", podle něj „nabývá zvláštního významu na pozadí všeobecného rozkladu nestranickosti jako principu. Antimonopolní úřad se stranicky obsazoval už dřív, poslední ředitel Marin Pecina také vlastnil členskou legitimaci ČSSD, až teď ale okoralost politiků dosáhla takového stupně, že do úřadu poslali rovnou člena parlamentu. Po letech navrtávání se vládním stranám postupně podařilo zrušit faktickou nezávislost policie (...) zvěrstva, která se před nedávnem prováděla jenom proto, aby vicepremiér Jiří Čunek nemusel k soudu, vnesla rozklad do státních zastupitelství. Tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil se tomu rozkladu - jakkoliv spíše neúspěšně - bránil. Jeho nástupkyně Daniela Kovářová naopak působí jako urychlovač. O ministryni se od prvních dní povídalo, že ji ve skutečnosti jmenoval nominoval místopředseda Nejvyššího soudu a jeden ze strůjců zachraňování Čunka Pavel Kučera. Paní ministryně se chová, jako by nás chtěla přesvědčit, že to s tím Kučerou nebyly pomluvy - viz její plán zrušit některé pobočky s tvrdohlavými státními zástupci na Moravě." K poslední zmíněné kauze Právo: „Přestože ministerstvo spravedlnosti nyní fakticky podporuje návrh na zrušení brněnské a ostravské pobočky VSZ v Olomouci, ještě před dvěma roky zastávalo zcela opačný názor. (...) Fungování poboček na Moravě tehdy vychvalovalo například Nejvyšší státní zastupitelství v čele s Renatou Veseckou nebo pražský vrchní státní zástupce Vlastimil Rampula." Těžko se mi v souvislosti paní ministryní vytěsňuje z paměti její rozhovor pro MfD, kde vyprávěla, jak vstoupila do strany, protože jí to nabídl borec s vizáží „řeckého boha" (Hefaistos to asi nebyl). Mluvila o tom jako o projevu mladistvé naivity, možná to ale spíš byla velmi „dospělá" schopnost některé věci prostě neřešit.
Mladá fronta Dnes popisuje rozhořívající se spor mezi Mirkem Topolánkem a Pavlem Bémem, pražská kandidátka občanských demokratů je z větší části obsazena Bémovými lidmi, kteří by podle deníku mohli jednou sehrát úlohu další generace Vlastimilů Tlustých. Stranické vedení ale nemá moc možností do kandidátky zasahovat. „Situace se však dá vyřešit i jinak. Třeba tak, že se do voleb objeví závažný důvod, proč by pražský primátor neměl kandidovat. Ten důvod by se mohl jmenovat Roman Janoušek. Na muže, kterého Bém opakovaně označil za svého nejlepšího přítele, se podle informací MfD zaměřila švýcarská policie kvůli podezřelým bankovním operacím. Kdyby se potvrdilo, že má vážné potíže, svezl by se s ním dolů zřejmě i pražský primátor." Švýcarská policie by v českém politickém životě vůbec mohla převzít úlohu deus ex machina nebo by mohla fungovat jako španělská inkvizice v montypythonovském skeči: Nikdo nečeká švýcarskou policii!
Jiří Paroubek včera reagoval na kritiku související s jeho cestou do Moskvy a jednáními, jež tam vedl. Cituji podle LN: „Pan Schwarzenberg, jehož devótní pravicové noviny v rozporu s českou republikánskou tradicí země titulují jako knížete, trpí výběrovou sklerózou a mohl bych asi použít silnějšího výrazu. A ten použiji, pokud tento pán bude pokračovat ve svých nechutných invektivách." Výhrůžka, ze které by se jednomu skutečně roztřásla kolena. Trochu jako Vlasta Burian v Antonovi Špelci ostrostřelci: „A já něco řeknu... A já něco řeknu."
Optimismus jsem načerpal z rozhovoru s Karlem Gottem v Aha!. Občas mě trápí, co všechno jsem už stihnul zapomenout. Utěšuju se tím, že v pokročilejším věku se ty dávné vzpomínky prý zase vrátí. Že to ale bude taková pecka, mě ale nenapadlo. Mistr si totiž pamatuje nejenom porod, ale i chvíle, jež mu předcházely. „No já si to pamatuju přesně. Tatínek říkal: ‚Měli bychom tam už odjet‘ a maminka říkala: ‚Já myslím, že ještě ne‘ pak zase maminka řekla ‚Už si myslím, že je na čase tam jet‘ a to bylo kolem osmé hodiny, no a na to otec, že si myslí, že ještě ne. Tak tam ale jeli a právě úřadující doktor řekl: ‚Já si myslím, že můžete jet ještě domů, že je to ještě moc brzo.‘ Tak jeli zase domů a takhle se to opakovalo až do čtvrté hodiny, až řekl: ‚Myslím si, že teď už si vás tady nechám.‘ Pak už dál víte, jak se to vyvíjelo." Hollywoodský thriller by se podle téhle historky asi natočit nedal, ale stejně - pamatovák za všechny peníze. A jestli snad někoho překvapuje, že Karel Gott znal hodiny ještě dřív, než se narodil, tak mě to nepřekvapuje ani trochu. Očekávám od něj právě tohle.
Poklidné okolnosti slavíkova zrození by nás ale neměly ukolébat - svět je strašně nebezpečné místo. Potvrzuje to i první strana Práva, kde sousedí články s následujícími titulky: "Z ciziny si lidé často přivážejí žloutenku, úplavici i malárii" a „Houbaři, pozor na bachyně, hady a klíšťata!". Neopouštět bezpečí pracoviště se zdá být rozumnou strategií. Zalogovat se na Facebook (podle MfD tam Češi tráví pětinu pracovní doby) a jenom sledovat, jak se mění ty statusy. Milan změnil svůj profilový snímek (ten nový je žlutý). Agáta je schovaná pod hřibem, kolem krouží bachyně, pomozte. Mirda: Nemůžu: úplavice! Pavlík: Nezná někdo první pomoc při uštknutí hadem? Ta bedla za to nestála. Jonáš: Nekuř a cvič a brzy z tebe zase bude chlapík. Kamil: Šel jsem v cizině na houby a přepadla mě malarická bachyně.
