17. 2.: Špenát, nebo smrt

Na titulních stranách ekonomika, někdo volí upozorňování na světýlka rozvěšená po stěnách tunelu („Vláda na rok uleví živnostníkům" - Lidové noviny, „ČEZ výrazně zlevní elektřinu" - Mladá fronta Dnes), jiní se zas soustředí spíš na ten tunel („Euro je za 30 a krize sílí" - Hospodářské noviny, „Pražská burza i česká koruna padají ke dnu" - Právo).

Hospodářské noviny hodnotí vládní protikrizový plán ve čtyřech oblastech, jež deník pro boj s krizí považuje za nejpodstatnější: ztráta zakázek, těžká cesta k úvěrům, ztráta práce a strach utrácet. Upozorňuje přitom na omezené možnosti státních zásahů. „Českou ekonomiku bez nadsázky rozhýbe spíš než Topolánkův kabinet německá kancléřka Angela Merkelová a americký prezident Barack Obama. Německé šrotovné pomohlo Škodovce víc, než kdyby se prosadilo v Česku."

Víceméně pozitivně o vládním plánu píše v komentáři pro Lidové noviny i Daniel Kaiser. Vyzdvihuje, že se v něm příliš neprojevily klientelistické tendence, za jejichž příklad považuje návrh vyhlásit daňové prázdniny pro živnostníky. „Dlouhá léta platili malinké pojištění a dodnes jim kromě různých drobných úlev zůstalo privilegium danit zhruba jenom polovinu přiznaných příjmů. Dávat jim k tomu ještě daňové prázdniny by byla krutá nespravedlnost vůči neživnostníkům. Lidovci Kalouskovi patří dík za snahu nedopustit, aby partnerská ODSW zdegenerovala na pouhou stavovskou partaj."

Martin Hekrdla v Právu vládní strategii označuje za projev „protikrizového autismu", Pavel Verner ve stejném deníku kabinetu vytýká, že se dostatečně nesnažil zatáhnout do vytváření protikrizové strategie opozici a odbory. „Topolánek si přezíravým postojem k opozici a odborům naložil na záda veškerou odpovědnost za sociální dopady krize na voliče. Přes výhrůžky případnou netolerancí vládě ho ČSSD nechá v tomto rybníku vykoupat až do řádných sněmovních voleb."

Mladá fronta Dnes píše o zhusta úspěšné snaze ODS najít pro své reprezentanty, kteří po krajských volbách přišli o práci, nějaké nové zaměstnání. „Od krajských voleb uběhly teprve čtyři měsíce a ve státní správě se už vytvořila řada míst pro lokální politiky z ODS. Nové funkce nezískali jen hejtmani, ale i další, dnes už bývalé krajské špičky. (...) ‚Jsou to schopní manažeři, kteří umějí jednat s lidmi a mají zkušenosti se státní správou. Byla by chyba je ztratit,‘ uvedl první místopředseda ODS David Vodrážka."

Miloš Čermák v rubrice Úhel pohledu Lidových novin píše o tzv. Bendově paragrafu, který médiím zakazuje zveřejňovat policejní odposlechy. Píše, že jeho schválení by paradoxně mohlo přispět ke svobodě slova. „Nepřeju si, aby Bendův paragraf začal platit, ale na druhou stranu tvrdím, že až se tak stane a až bude obžalován první novinář, bude to možná klíčový moment české polistopadové žurnalistiky. Konečně se dozvíme, jaký je obsah onoho slavného ‚veřejného zájmu‘.  A dozvíme se to určitě, protože to nebude v rámci nějakého akademického plkání. V sázce bude konkrétní lidský osud. (...) Seberegulace médií je základním pilířem jejich existence. Noviny s náhubkem nasazeným státem jsou k ničemu. Ale zrovna tak k ničemu jsou noviny vymknuté společenské kontrole, protože ty ztrácejí vliv. To je náš dnešní případ. Je komické, jak média citují negativní stanoviska různých mezinárodních i domácích institucí. Jako by si najednou vzpomněla na jejich existenci, například na tuzemský Syndikát novinářů." Čermák v té souvislosti připomíná, že šéfredaktoři, kteří se společným dopisem obraceli na poslance, členy toho syndikátu pravděpodobně nejsou. Přiznávám, že já taky ne. V teoretické rovině přitom každému odkývám, že stavovská novinářská organizace je potřebná a že ochota k sebereflexi se v místních médiích ve srovnání s prostředím politiky vyskytuje v míře nijak zvlášť odlišné. Pravda je ale taková, že snažit se tohle nějak změnit - třeba přes ten syndikát, vyžaduje úsilí, které se mi nějak nechce vynakládat.

Jan Keller publikuje v Právu rozhořčený komentář o posledním vývoji kolem protiraketové obrany vůbec a radaru zvlášť. „Povšimněme si, že tento sofistikovaný systém nás ani v nejmenším nechrání před zeměmi, jako je Rusko anebo Čína, tedy před státy, které by nás mohly svými raketami s jadernými hlavicemi vymazat ze zemského povrchu." Žjova, já měl za to, že odpůrci radaru tvrdí, že je přes všechny řeči o Íránu ve skutečnosti namířený proti Rusku, a že je to tak špatně. Člověk v tom zrychleném světě nestíhá včas tyhle věci upgradovat.

Docela mě vytočil deník Aha!. Věnuje dvojstranu rozhodnutí majitele jedné dražší pražské restaurace, který nechává zákazník rozhodnout, kolik v jeho podniku zaplatí za jídlo. Deník na místo vyslal reportérku, které prošlo, že za jídlo zaplatila korunu, jakkoliv podle Aha! „vypadalo i chutnalo báječně". Přidal i několik užitečných rad na téma „Kde se ještě nacpete skoro zadarmo?". Je fajn, když někdo založí svoje podnikání (a teď nechám stranou, kolik procent je v akci toho restauratéra reklamního triku a kolik sezonní nutnosti) na důvěře. Mimo jiné proto, že důvěra v téhle společnosti, myslím, zoufale chybí, a právě tohle by mohlo přicházející ekonomickou krizi zvrátit v něco o hodně horšího. Aha! dělá všechno pro to, aby majitel té restaurace co nejrychleji pochopil, že s důvěrou nedojde nikam. Vlastně čtenáře ani nevybízí, aby za to jídlo neplatili, automaticky předpokládá, že udělají právě tohle. Na druhou stranu - medailonky se špenátem za korunu jsou medailonky se špenátem za korunu. Jednou na tu zaslepenost sice dojedeme, ale aspoň s plným břichem, že.