19. 3.: Ve sněmovně psychóza, na Karlově frontě klid

Možná nebudeme mít vládu. Možná budeme mít vládu. Nějakou jinou. Anebo tu samou. Ach, ta strašná nejistota, úterka snad ani nedospím. Jana Bobošíková vztyčila prapor pravdy a ta, jak má ve zvyku, nepochybně zvítězí. Alespoň jeden pevný bod.

Hospodářské noviny na titulní straně hlásí zřejmě definitivní ústup vlády od reformních plánů (titulek: „Vládní reformy končí"). „Topolánkovi ministři už dnes otevřeně říkají, že reformy už nejsou pro vládu to nejpodstatnější. ‚Důležitější než prosazení reforem je dnes zmírnění dopadů globální ekonomické krize,‘ řekl HN vicepremiér a ministr práce Petr Nečas. Jeho slova znamenají obrovský obrat v celé vládní strategii. Když kabinet před dvěma lety dostával důvěru, Topolánek jednoznačně prohlašoval, že jeho vláda bude mít smysl jen ve chvíli, kdy bude prosazovat reformy."

Lidové noviny dávají opozičním plánům vyslovit příští týden kabinetu nedůvěru velkou šanci na úspěch. Pokud by návrh podpořili zelení a občanskodemokratičtí „rebelové a rebelky", bylo by vymalováno. „Kdyby to tak bylo, má opozice o dva hlasy více, než kolik jich ke svržení vlády potřebuje. ‚Naše čtveřice prý jen čeká, jak se k tomu postaví ty dvě ženské. Pokud budou pro nedůvěru, měli by ti naši být také. Snad to není pravda,‘ popsal včera zákulisní spekulace jeden z poslanců ODS. (...) Schwippel s Ranincem zase opakují, že vláda sice nemá jejich důvěru, ale aby ji svrhli, museli by znát ‚plán B‘. Oba chtějí vědět, jak by se sociální demokraté po případném pádu vlády dohodli s koalicí na dalším postupu a dokázali pro svou případnou dohodu získat i prezidenta Václava Klause." Podle místopředsedy ČSSD Bohuslava Sobotky je plán následující - i po vyslovení nedůvěry by Topolánkův kabinet vládnul až do června, pak by bylo krátké období s úřednickou vládou, pak předčasné volby.

Mladá fronta Dnes popisuje studii, na kterou poslanec Petr Wolf dostal několikamilionovou dotaci, která je dneska předmětem vyšetřování, o němž referovala televizní reportáž, o kterou se tak zajímal Marek Dalík. (Doufám, že je to všem jasné.) Deník ji v titulku označuje za „Knihu, která otřásá vládou". „Ačkoliv projekt o vztahu ekologie a hospodářství nedotáhl do konce, rozhodně prý nevydělal. ‚Když se na to podívám zpětně jako byznysmen, dnes už bych do toho nešel. Já z toho nic neměl, žádný zisk,‘ říká o dvousetstránkové knize vydané malým nákladem 250 ks za 4,6 milionu. Ta dnes leží v knihovnách ostravské báňské a slezské opavské univerzity." Jsem soucit sám.

Šéfredaktor Práva Zdeněk Porybný v poznámce glosuje výrok předsedy vlády, který Porybného pochválil za statečnost - šéfredaktor nedávno napsal, že někdo jemu blízký špičkám ČSSD hrozil, že jeho deník přijde o inzerci, když na vedení sociální demokracie nebude hodnější. Porybný Topolánkova slova označuje za „polibek smrti". „Jeho chvála byla samozřejmě účelová, protože zazněla v kontextu sporu ODS a ČSSD o to, kdo z nich víc škodí svobodě slova. Účelovost zapletení mé osoby do této hádky potvrdil vzápětí předseda soc. dem., když nelenil a z téže tribuny oprášil svá nesmyslná tvrzení o mém údajném ‚bezprecedentním útoku na sociální demokracii.‘"

Daniel Kaiser v Lidových novinách píše o paranoidní atmosféře ve sněmovně, kde každého po čase napadne „virus kolektivní psychózy". „Je to atmosféra, v níž se nadprůměrně daří zprávám o tom, co ošklivého na kterého politika řízeně vyleze, zkazkám, kterého novináře kdo řídí, a co si kontrarozvědka vymyslí, aby premiérovi pomohla odvést pozornost. (...) Jde o to, že pokud svému úhlavnímu protivníkovi věřím každou špinavost, začnu ji po čase očekávat odkudkoliv a kdykoliv." Je fakt, že tuhle kolektivní psychózu přiživují média třeba tím, že momentálně módní bludy ráda citují v podobě zasvěcených vyjádření anonymních zdrojů: možná by bylo příhodné uvádět u takových citací i aktuální diagnózu zdroje a doporučenou medikaci.

A teď z kultury. HN referují o jednání středočeského zastupitelstva, kde se mluvilo i o stěhování z centra prahy do Kutné Hory. Do diskuse vstoupil také malíř Ivan Bukovský, který se na hejtmanství přišel podívat. ‚„Chci věřit, že hybatelem událostí nejsou žádné machinace ani zlá vůle, ale jen a pouze kulturní analfabetismus a infantilita hejtmana a členů krajské rady. O tom koneckonců svědčí i umístění Masarykova portrétu od Vladimíra Zubova v hejtmanově kanceláři,‘ rýpl si Bukovský i do manžely poslankyně Olgy Zubové. Byl závěr zasedání, zastupitelé tou dobou jednali už bezmála dvanáct hodin. Rath zareagoval překvapivě: ‚Mohl jste si odpustit ty invektivy, protože já jsem známý sprosťák, to dobře víte. A pokud mě omlouvá vrozená infantilita, pak vás omlouvá nejspíš vrozená či získaná debilita.‘" Už jsem myslel, že budu mít od Vladimíra Zubova (http://www.zubov.cz/ - prohlédnout a nastudovat pls.) pokoj a on na mě zase vyskočil jak čertík ze škatulky. Je jistě prima, že pan hejtman dokáže ocenit skutečné umění...

Je taky prima, že ani v těch současných turbulentních čase se některé důležité věci nemění. Kulturní příloha Lidových novin přináší krátký rozhovor s českou metalovou kapelou Gospel of the Future. Řeč přišla i na skandinávské turné kapely. „... nebo dva vyprodané koncerty v Helsinkách s vynikajícím publikem, s místním znalcem českého metalu v čele, jenž v pauzách mezi skladbami našemu kytaristovi velmi neodbytně a přímo do ucha křičel střídavě Citron a Debustrol." Evokativní popis ve mně vzbudil chuť zařvat z plných plic: Ibalgin!

Zásadní zprávu přináší Šíp, snad se nakonec všechno v dobré obrátí. Jana Bobošíková podala trestní oznámení na neznámého pachatele, kvůli zprávě v bulvárním tisku, podle níž Helena Vondráčková nechtěla zazpívat na narozeninách Karla Gotta, situace byla  v textu popsána slovem „válka". K tomu Bobošíková: „Oba umělce mám tu čest osobně znát a velmi si jejich práce vážím. Proto jsem zavolala paní Vondráčkové a ta mě ujistila, že s mistrem neválčí..." Takže tu plynovou masku budu moci prodat. Sláva.

Z horoskopu MfD: Na svět jste tvrdší, než by si zasloužil. Kdybyste byli k lidem, které máte rádi, vlídnější, byla by kolem příjemnější atmosféra a všichni by se cítili lépe. No tak jo. Tak já vám teda moc děkuju za to, že jste dočetli až sem. Naučit se šestadvacet písmen je fuška a vy jste to dokázali, zasloužíte všichni kandovanou třešničku v marcipánovém těstíčku a ty nejchlupatější bačkůrky na světě. A jak se cítíte teď? Opovažte se ceknout, že jinak než skvěle. Znáte to. Vlídnost? Jistě, ale ocaď pocaď.