Při letním (alespoň astronomicky) pondělku na to deníky jdou přiměřeně zlehka. Fotky demonstrací v Íránu, malé strany možná dají dohromady větší stranu, nebo taky ne, z formule 1, která mě nikdy moc nezajímala, budou možná formule dvě, které mě budou zajímat ještě míň, anebo taky ne.
Kromě nepokojů v Íránu se na titulní strany dostaly i různé projevy ekonomické krize, Mladá fronta Dnes píše o problémech oceláren ArcelorMittal, která chce od vlády příspěvek na mzdy, jinak prý bude muset propustit několik tisíc lidí. I ostatní ocelářské podniky na tom údajně jsou špatně, tržby OKD v první čtvrtletí klesly skoro o polovinu. „S potížemi firem chudnou i jejich vlastníci. Majitel světového ocelářského impéria Lakshmi Mittal ještě loni přišel v přepočtu o 487 miliard korun. Majetek uhlobarona Zdeňka Bakaly se údajně zmenšil až o 25 miliard korun." Automaticky naskakuje vzpomínka na Třešňákův román Klíč je pod rohožkou a „running joke" s Rockefellerem (nebo to byl Rothschild?), který říká „sám mám málo".
Právo na první straně sděluje, že banky, o jejichž ostražitosti se v souvislosti s krizí často píše, zas až tak ostražité nejsou. „Například mladá rodina s dvěma malými dětmi s čistým příjmem kolem pětatřiceti tisíc korun, která jen s obtížemi zvládá platit hypotéku a další úvěry, by podle ověřených informací Práva neměla v některých tuzemských bankách velké potíže získat třeba i třistatisícovou půjčku bez ručitele a na cokoli. ‚Banka nám takový úvěr na pobočce a poté i poštou sama nabízela, přestože naše běžné účty jsou dlouhodobě v minusu a vedle hypotéky a novomanželské půjčky splácíme i úvěr z kreditní karty,‘ sdělila Právu třicetiletá matka dvou dětí z Prahy, jejíž jméno má redakce k dispozici."
Deníky zaznamenávají návrat Michala Krause na sociálnědemokratickou kandidátku. Lidové noviny: „Do politiky chce podle svých slov přinést rozum, slušnost a profesionalitu." Obligátní jupí. „Ze sněmovny naopak zmizí poslanec KSČM Josef Vondruška a zřejmě i jeho soudruh Václav Exner. Někdejší komunistický bachař, který byl loni v listopadu obžalován kvůli údajnému týrání politického vězně Jiřího Wolfa, již vůbec nekandiduje. Exner, jehož kariéru poškodil zfušovaný prodej sídla KSČM, je zase až na nevolitelném devátém místě pražské kandidátky. Konzervativního komunistu Exnera ve sněmovně zřejmě nahradí stejně tradicionalistická Marta Semelová. Učitelka, která proslula především svéráznými návrhy na reformu výuky historie, má díky druhému místu na pražské kandidátce velkou šanci na zvolení." K pravici tíhnoucí lidé by možná protestovali proti užití adjektiv „konzervativní" a „tradicionalistická". Kdyby se v tom člověk začal nimrat, mohlo by to vyjevit centrální paradox po česku chápaného politického konzervativismu (konzervativismus jako politika vycházející z konkrétní politické tradice a konzervativismus jako politika statu quo). Pouštět se do toho ale nebudu. Při pondělku by snad ani nemělo cenu něco takového očekávat.
Lucie Tvarůžková v Hospodářských novinách rekapituluje české předsednictví, bývalý premiér Topolánek z jejího textu vychází relativně dobře. „Mirek Topolánek je za a) jeden z inteligentnějších mužů české politiky s mimořádnou schopností bleskově vstřebat složitou odbornou problematiku, za b) arogantní a malicherný naháč z Berlusconiho vily. Během českého předsednictví střídavě ukazoval obě tváře. Na otázky českých novinářů odpovídal urážkami, pak na žádost BBC ochotně cupital za schodů a do schodů, aby britská televize měla dostatek záběrů do prostřihů. Do televizních kamer zapáleně a přesvědčivě hovořil na obranu volného trhu a principů fungování Evropské unie, aby pár minut poté při čekání na VIP výtah svému doprovodu vyprávěl obhroublý vtip." Přemýšlím o tom, co bych asi při čekání na VIP výtah dělal já. Možná bych taky klel jak pohan, protože když už jednou člověk má nárok na použití VIP výtahu, tak snad, krucinál, má právo očekávat, že ten VIP výtah předjede okamžitě. Je VIP výtah vůbec VIP, když na něj jeden musí čekat?
MFD popisuje pozoruhodný podfuk, který může vyjít oběti docela draho. Základem je podepsat ve smlouvě o provedení nějakých prací tzv. rozhodčí doložku, která určuje, že případné spory mezi smluvními stranami se budou řešit u rozhodčího soudu. Když budou mít smůlu, bude tím rozhodčím soudem privátní Rozhodčí soud České republiky, který patří advokátovi Luďku Lissemu. Jeho klienti si do svých smluv tu doložku dávají, a když má jejich spory rozhodovat jejich vlastní advokát, kupodivu vítězí. "Právník Luděk Lisse založil několik firem, které lidi mohou mást svým názvem - ‚tváří‘ se jako státní orgány. V případě Rozhodčího soudu České republiky je největší problém, že lidé mají pocit, že o jejich záležitostech rozhoduje nezávislá instituce, ne rozhodce soukromé firmy. (...) Advokát Lisse od roku 2003 vede i ‚Ústav práva a právní vědy‘. Ústav se na internetu prezentuje jako vědecká instituce. Sídlí na stejné adrese jako Lisseho advokátní kancelář a rozhodčí soud. (...) Bývalý pracovník ministerstva financí na sebe hlavně upozornil svým nedávným vystoupením v Senátu. Mluvil na semináři vedeném senátorkou Lianou Janáčkovou a primátorkou Chomutova Ivanou Řápkovou. Tam se jako ředitel svého právního ústavu vyjadřoval, zda je správné posílat exekutory na Romy. Postup Chomutova, který to už dělá, jednoznačně schválil." Doufám, že tahle informace p. t. čtenářstvo neodradí od využití služeb Národního zmrzlinového insitutu, který hodlám během letních měsíců provozovat v prostorách jisté nejmenované plovárny. Napovím: je to přes ulici od Českého ústavu rychlého občerstvení a nedaleko Celostátního centra veřejného vyměšování.
