Jaká to komplementárnost po ránu... V novinách popisované mdlé dění vhodně doplňuje mdloba věrného shrnovače. Protagonistou dnešních vydání je ještě pořád Jaromír Soukup. Krize prý skončí, anebo taky ne. Ozývají se první salvy přehradné palby před plným propuknutím oslav narozenin Karla Gotta. Asi tak.
Lidové noviny otevírají zprávou o rozhodnutí reklamního magnáta Jaromíra Soukupa vstoupit do politiky naplno, těžko říct, zda zprostředkovaně přes svou osobní poslankyni Olgu Zubovou, nebo na vlastní jméno. „Svou dráhu v médiích chci opustit směrem k politice. Tak to je," řekl deníku. „Svou budoucí politickou orientaci nechce zatím blíže specifikovat. Hodlá prý prosazovat ‚zelenou‘ politiku, ale ne přes svou mateřskou stranu. ‚Neskončilo by to úspěchem,‘ prohlásil. Soukupovy dosavadní kroky směřují spíš k sociálním demokratům, s nimiž dlouhodobě úzce spolupracuje. ‚O vstupu do ČSSD ale neuvažuji,‘ zdůraznil." K tomu v poznámce Martin Weiss: „Víme, že by chtěl být poslancem nebo ministrem (anebo nechtěl, ono se to mění, ale každopádně je to kategorie, v jakých uvažuje). Víme, kudy si myslí, že k tomu teď vede cesta (přes ČSSD). Jediné, co nevíme, je, co chce Jaromír Soukup v politice se svým vlivem dokázat. Novináři se ho na to moc neptají, protože uslyší takovouto hlášku: ‚To není jenom ekologie, ohleduplnost k životnímu prostředí. Zajímá mě modernizace celé společnosti, ať už architektury, dopravy a podobně. Ty principy šetrnosti a ohleduplnosti by měly být i v jiných oblastech veřejného života.‘ Nespojitý chumel pozitivních pojmů, který má jako politický program nulovou vypovídací hodnotu. Zatímco v lidovém slovníku přežívají klišé o stranictví a ‚partajních sekretariátech‘, skutečná moc se přesouvá jinam: k lidem, kteří ani nepovažují za nutné stávat se členy nějaké strany. Místo členské legitimace mají kontakty a peníze."
Petr Kamberský v poznámce pro Hospodářské noviny připomíná, že Soukupovy politické ambice pro média představují kapku žinantní téma. „... jeho agentura Médea ovládá téměř třetinu reklamního trhu a s téměř třímiliardovým obratem je druhá největší v zemi. Kdokoli bude vůči Soukupovi příliš opatrný, zradí čtenáře, kdo bude příliš spekulativní, ohrožuje část svého byznysu. Mnozí si proto Soukupa považují: i v AHA! s ním lze najít celostránkový rozhovor."
Mladá fronta Dnes dost podrobně referuje o průzkumu veřejného mínění a obliby lídrů jednotlivých stran. Vyšlo z něj, že Mirek Topolánek a Jiří Paroubek jsou populární plus minus stejně. Deník taky reprodukuje předvolební plakáty ČSSD, jsou na nich tváře prostých voličů, doplněné konstatováním typu „Je přece správné mít úctu ke starším lidem". Oslovení experti mají za to, že by taková kampaň mohla docela dobře fungovat, ač neoslovený a neexpert si dovolím souhlasit. Deník cituje volebního manažera Jaroslava Tvrdíka, který pohovořil o plakátu s nešťastnou holčičkou, strádající ve vybydleném bytě nebo na ubytovně. „Ukázalo se, že fotografie smutné dívky vyvolává zajímavou emoci." No, zajímavou. Tíseň a strach jsou emoce spíš docela všední, ale pro kampaň nosné, o tom žádná.
Lenka Zlámalová v HN píše o katastrofálním stavu kalifornských financí a nachází v tamním vývoji nepříjemné analogie k tomu českému. „Po Islandu, Lotyšsku a Maďarsku je to další příběh ukazující, jak z krize soukromých dluhů míříme přímo do krize dluhů státních. Ta může velmi rychle zasáhnout každého. Mohou se totiž politikům vymknout z ruky velmi rychle. A u nás zrovna teď rostou nejrychleji z celé Evropské unie."
Na stránkách deníků pokračuje polemika o lidech ze squatu Milada, kterým ministr Kocáb zprostředkoval možnost obsadit na určitou dobu volné byty v soukromě vlastněném domě v Truhlářské ulici. Vybrat si v téhle šlamastyce vlastního hrdinu je tedy oříšek. Squattery, kteří si nárokují „adekvátní náhradu" za vyklizenou vilu se samozřejmostí rozmazlených fracků? Nájemníky z Truhlářské, kteří, jak cituje pražská příloha MfD, se samozřejmostí týchž vypočítávají svoje požadavky na náhradní bydlení: „Chceme dál žít na Praze 1, a to za současných podmínek, tedy se smlouvami na dobu neurčitou a regulovaným nájemným"? Ministra Kocába agilně řešícího, co řešit nemusel? Nesnesitelného poslance a radního Jiřího Janečka, který má najednou plnou pusu zájmů lidí, kteří v domě bydlí? Mírně suspektního domácího? Ach jéje...
A horoskopy dneska taky nic moc. Aha! mi předpovídá milostné vzplanutí, na formulaci si dává skutečně záležet: „... padne vám do oka jiný objekt..." S puškou v ruce, s objektem v oku uhání vpřed partyzán. Nemáme to jednoduché, to vám tedy řeknu...
