FUJ! To byl jediný pozdrav, který měli pro předsedu vlády Bienertha čeští radikální poslanci v rakouském parlamentu. V týdnu od 9. března 1909 se denní tisk nejvíce věnoval obnovenému zasedání sněmovny, konfliktu se Srbskem a sněhové kalamitě. Čas zbyl i na několik dobře míněných rad.
Kopanou proti tubeře (9. březen 1909)
Zaručeným lékem proti tuberkulóze byl fotbal. Alespoň dle doporučení denního tisku z roku 1909. „Kopaná pěstuje se jednak na základě doporučení autorit lékařských, jednak, že jest nejúčinnější zárukou proti tuberkulose, poněvadž dává svalům ohebnost a svěžest."
Dnešní fotbalisté už s tuberkulosou bojovat nemusejí. Stále by však v domácí kopané mohlo platit jiné heslo z doby před sto lety: „Football je školou zmužilosti a morální kázně!"
Parlamentní pozdrav FUJ! (10. březen 1909)
Po měsíci bylo ve Vídni obnovenou jednání říšské rady. Tu nechal 4. února 1909 uzavřít premiér Bienerth společně s císařem kvůli hromadné pěstní rvačce poslanců. Pranici tehdy vyprovokovali čeští a němečtí nacionální poslanci kvůli vládní předloze jazykových zákonů.
Bienerth posléze rekonstruoval vládní kabinet a parlament byl znova svolán na 10. března 1909. Tentokrát ke rvačce nedošlo, avšak čeští poslanci radikálních stran se opět předvedli jako vyhlášení političtí sprosťáci. Premiéra Bienertha uvítali svým obvyklým pozdravem: „Fuj!" Předsedou sněmovny byl zvolen rakouský křesťanský sociál Robert Pattai (1846-1920), který sněmovně slíbil: „Příslušenství k žádné straně není žádnou ctností, avšak vždy chci býti nestranným."
Sněhové spousty na Vysočině (11. březen 1909)
Vítr a sníh na Vysočině zcela zastavil vlakovou dopravu. Závěje dosahovaly výšky až čtyř metrů. Rychlík z Prahy do Vídně, který vyjel 10. března o půl desáté večer, měl kvůli závějím dojet do hlavního města říše až 11. března kolem poledne.
Velké problémy se sněhem měli i samotní obyvatelé Vysočiny. „Lidé jsou nuceni celé dny vyhazovati sníh, aby střechy pod tíhou až 1 a půl metru silné vrstvy sněhu se nezřítily. Okna jsou zavátá namnoze úplně, takže obyvatelé jsou nuceni celé dny svítiti."
Společná sebevražda milenců (12. březen 1909)
Úředník státní dráhy Adolf Deml (20) a Milada Bartásková (18). To jsou jména dvou dávno zapomenutých milenců, kteří se rozhodli společně zemřít v pátek 12. března 1909 v bytě rodiny Demlů na Bělské třídě č. 233 v Praze. Milostnému poměru totiž bránil jak Demlův otec - řezník Josef Deml, tak otec Bartáskové - Matěj Bartásek, provozovatel hostince v Bubenečské třídě č. 106. „Vešli do pokoje bytu rodičů Demlových, uzamkli dvéře a delší dobu za nepřítomnosti domácích lidí spolu prodleli. Krátce před půl 5. hodinou ozvaly se však z bytu dvě střelné rány a srdcervoucí výkřik."
Další dobré rady (13. březen 1909)
Nejen kopanou proti tuberkulóze. Denní tisk přinášel i další zaručené zdravotní rady, často také ve formě inzerce. Například SCOTTOVA EMULSE prý zaručovala navrácení tělesné svěžesti. „Slabost ač tělesná nebo po nemoci rychle zmizí a rychlé navrácení zdraví a síly je pojištěno SCOTTOVOU EMULSÍ."
Na chudokrevnost bylo doporučováno jadranské víno Adria. „Jste chudokrevný? Pijte jedině Adria, perla jaderská, dalmatské sladké červené víno." Litr přišel na jednu korunu a padesát haléřů, což byl zhruba hodinový výdělek mistra v tehdejší mladoboleslavské automobilce.
Nežeňte syny do války! (15. březen 1908)
Válka Rakousko-Uherska se Srbskem byla na spadnutí. Srbsku se nelíbila rakouská anexe Bosny a Hercegoviny, při hraničních potyčkách už měla rakouská armáda svoje první mrtvé. Hrozící válka byla i hlavním tématem parlamentních proslovů v pondělí 15. března.
V říšské radě promluvil například český poslanec Antonín Svěcený, zvolený v dresu sociální demokracie. Směrem k vládě emotivně zahřímal: „Neopovažujte se Srbsku vypovídati válku! Nežeňte nám naše syny a bratry na jatky! Nedělejte nám ze zdravých lidí mrzáky! Nezabíjejte nám náš mladý a nadějný dorost! Jste-li křesťany, věříte-li v boha, kterým se denně milionkrát oháníte, pak dbejte aspoň jedno přikázání. Nezabiješ! Styďte se sami před sebou!"
Repro: Ivan Motýl










