Doznal se k další vraždě aneb soud před sto lety

Do vězení na sedm měsíců za spálení misijního kříže v bytě svých rodičů, soudní přelíčení s jezuity obviněnými z únosu třináctileté židovské dívky, šest měsíců žaláře za ukradenou hlávku kapusty a za rozbité okno, čtyři roky za zabití manželky. To jsou jen některé z rozsudků, které vynesli rakouští soudci v týdnu od 9. do 15. června 1908.

Přiznal se kvůli možnosti k útěku?

(11. ČERVNA 1908)

Deset let za pokus vraždy vlastní matky. Tak zněl trest pro Bohumila Menčla vynesený na počátku června 1908. Menčl však s uvedeným trestem zřejmě nebyl spokojen a žádal vyšší. Jak jinak si vysvětlit jeho počínání, když se jen několik dnů po právoplatném odsouzení přiznal k dalšímu hrůznému činu? „Včera dal se předvésti do kanceláře státního zastupitelství a tam na sebe učinil celou řadu těžkých obvinění. Mimo jiné udal, že on jest pravým pachatelem vraždy, spáchané v noci z 25. na 26. března na rolníku Prokopu Salačovi v Sojovicích u Brandýsa nad Labem," popsal přiznání z 11. června dobový tisk. Tížilo Menčla svědomí natolik, že šel vstříc jisté smrti?

V případě prokázání vraždy by ho zřejmě čekal provaz. Pražští novináři byli jiného názoru a pustili se do pátrání po skutečné příčině jeho přiznání. Jako velmi nebezpečný násilník byl Menčl v pankrácké věznici neustále střežen a na nohou spoután okovy, díky aktuálnímu doznání však musel být převezen do novoměstské trestnice, ze které se již dříve pokusil několikrát utéct. „Má se za to, že na sebe učinil obvinění jen proto, aby mohl jistý čas stráviti jako trestnický vyšetřovanec v novoměstské trestnici a pomýšlí dle všeho na to, že se mu podaří odtud uniknouti," přemítali redaktoři.

Může být sociální demokrat porotcem?

Menčla v červnu 1908 odsoudil k desetiletému žaláři za pokus vraždy pražský porotní soud. A zrovna v průběhu června 1908 se o porotních soudech vášnivě diskutovalo i v rakouském parlamentu, především o složení porot. Ottova encyklopedie říká, že „soud porotní je složen z části ze soudcův úředních, práva znalých, z části ze soudců laických - porotců". Smysl zavedení porotních soudů (v Rakousku od roku 1873) souvisel se snahou o spravedlivější soudnictví. „Různých důvodů, jež ve prospěch soudů porotních byly uváděny, jest nejdůležitějším důvod politický, že při některých deliktech, zvláště politických a tiskových, rozhodování má býti přikázáno soudcům na vládě nezávislým, a důvod právní, že zvláště pro zločin těžký nikdo nemá býti odsouzen, o jehož vině nenabyl přesvědčení určitý počet samostatných mužů z občanstva," uvádí encyklopedie.

V parlamentu se v červnu 1908 rozhořela diskuse nad výběrem laických porotců. „Chceme změniti složení porot. Dnešní porotci jsou lidé poměrně bohatí a veskrze konzervativní. Tím pak je dán i ráz jejich rozsuzování. Porota chrání bohaté proti chudým a chrání nynější zřízení proti snahám reformním," zazněl v parlamentu společný návrh svazu poslanců sociálně demokratických. Ti navrhli radikální změnu.

Na seznam potencionálních porotců měli být zapsáni všichni občané starší třiceti let včetně žen, kterým byla funkce porotce dosud zapovězena. Losem by pak úřady vybraly patřičné laické porotce. Utopický rovnostářský návrh sociálních demokratů byl ostatními stranami pochopitelně tvrdě kritizován. Například ze strany křesťanských poslanců zaznělo: „To by se také mohlo stát, že by v porotě zasedl sociální demokrat. Může nad nynější společností rozhodovati příslušník strany revoluční, protikřesťanské a filosemitské? Může jen zákonem se říditi ten, kdo který hlásá třídní boj a třídní nenávist?" Klerikální strany i nadále žádaly, aby porotce mohli jako dosud dělat jen lidé majetní - majitelé domů, bohatí sedláci, obchodníci či továrníci.                             

ZÍTRA: ŽALÁŘ ZA SPÁLENÍ MISIJÍHO KŘÍŽE

Foto: archiv