Nepřiměřená rychlost mocných na českých silnicích není jen problémem dneška. Zatímco současná média čas od času popisují, jak ulicemi Prahy uhání automobil premiéra Topolánka či expremiéra Paroubka, dříve se městem nebezpečně řítily vozy vysoké šlechty, třeba auto knížete Colloredo-Mansfelda.
V týdnu od 21. července 1908 došlo i na jiné události, například Plzeňsko si prožilo důlní neštěstí v Sulkově, Pošumaví hromadnou otravu ryb v Otavě.
Žebračka pod autem (21. ČERVENEC 1908)
Automobilový průmysl teprve počínal psát svoje velkolepé dějiny. Mladoboleslavská firma Laurin & Klement vyrobila v roce 1908 sotva 500 vozů, a to šlo o jednu z největších automobilek ve střední Evropě. Dělník si tehdy vydělal přibližně jednu korunu za hodinu práce, nejlevnější model typu A přišel na 3600 korun, luxusní E na zhruba 15 tisíc korun. Není divu, že počet automobilů v Praze se při takové ceně počítal na pouhé desítky kusů a majiteli vozů byla vesměs místní smetánka.
Kdo maže, ten jede, často až příliš rychle. Denní tisk z úterý 21. července 1908 přinesl obsáhlý popis tragédie, která se odehrála na rohu Spálené ulice a Ferdinandovy třídy (dnes Národní). „Křižovatka Ferdinandovy a Spálené ulice je bodem, kde při jízdě je nutna nejvyšší opatrnost," uvedl tisk v souvislosti s nehodou. Novináře notně rozčílilo, že automobil knížete Colloredo-Mansfelda vjel do nebezpečné křižovatky zcela bezohledně a ve velké rychlosti přejel žebračku Annu Homolkovou. „Homolková utrpěla zlomení žeber na levé straně a proražení lebky." Zraněnou ještě stačil ošetřit doktor Bondy, ale při přepravě do všeobecné nemocnice zesnula.
Pohřeb zavaleného havíře (22. ČERVENEC)
Tragická neštěstí se opakují v podivuhodných periodických souhrách. Třetí červencový týden roku 2008 zavalila hlušina havíře na Dole Paskov na Frýdecku. V roce 1908 ze stejných důvodů zahynul horník Josef Parlásek ze Sulkovského dolu v plzeňské uhelné pánvi u Nýřan. Parlásek byl pohřben ve středu 22. července. „Účast na pohřbu byla obrovská, v průvodu bylo na 3000 osob," popisoval obřad sociálnědemokratický deník Právo lidu, který na funus vyslal zvláštního zpravodaje. „Nebylo jediného oka, které by bývalo nebylo zaroseno. Soustrast s rodinou oběti vyděračné kapitalistické soustavy byla všeobecná." Parlásek měl teprve 24 let a zanechal po sobě dvě malé děti. „Všeobecně se odsuzují zdejší mizerné platy horníků, které nutí přímo lidi, aby nedbajíce nebezpečí vrhali se přímo v náruč smrti."
Fosforoví pstruzi (23. ČERVENEC)
Pošumavskou řeku Otavu postihla ekologická katastrofa. „Z továrny na sirky akciové společnosti Solo v Sušici byly vypuštěny otravné fosforové splašky kanálem do řeky Otava, což mělo přímo hrozné následky pro živočichy v této jinak čisté řece žijící," uvedl k neštěstí dobový tisk. Během několika hodin zemřely v řece tisíce ryb, zvláště prý překrásných pstruhů. Fosfor ze sirkárny však nezabíjel jen ryby, ale i zaměstnance fabriky. Jak už jsme v našem seriálu připomenuli, parlamentem přesto v roce 1908 neprošel návrh zákona, který by používání jedovaté látky navždy zakázal. Přitom popis napůl otrávených dělníků ze sušického Sola v podání poslance parlamentu Hynka Kličky zněl více než hrozivě: „Lidé znetvoření, oči vyteklé, zuby vypadlé, pysky naduřelé a někteří lidé, dělníci a dělnice, mají dokonce celé čelisti z úst vyňaté."
Foto: archiv
