Opice oblíbenější než Mahler aneb noviny před sto lety

Ema Destinnová v pondělí a v úterý, Gustav Mahler v sobotu. Třetí týden v září roku 1908 měl po hudební Prahu velkolepý význam, konaly se koncerty „božské Emy" i světová premiéra Symfonie č. 7 Gustava Mahlera. Jenže pražský lid považoval za senzaci úplně jiné představení - výstupy cvičené opice v divadle Variété.      

Národ vzal na milost Destinnovou (15. září 1908)

Operní zpěvačku Emu Destinnovou vzalo konečně na vědomí i Národní divadlo v Praze. „Pohostinsky vystoupí král. pruská komorní pěvkyně Ema Destinnová," zvaly pražské deníky na večerní představení v úterý 15. září 1908. Poprvé sice Destinnová vystoupila v Národním divadle už v roce 1900, jenže bez valného ohlasu Pražanů. Nejprve se zpěvačce musel poklonit Berlín, Londýn, Vídeň a Paříž a teprve v roce 1908 ji vzalo na milost i Národní divadlo. Úternímu představení, v němž se „božská Ema" představila jako Carmen, předcházel v pondělí  14. září koncert pro návštěvníky Jubilejní výstavy obchodní a živnostenské komory na pražském výstavišti.

Recenzenti koncertu vyzdvihli především vlastenecké projevy údajně poněkud odrodilé umělkyně: „Slavná pěvkyně berlínské opery vystoupila jako pěvkyně písní. Sluší poznamenati zvláště - písní českých! Tím nabyl koncert zvláštního významu, neboť kdy máme jindy příležitost slyšeti českou píseň z úst umělkyně tak dokonalé a jména světového?" Recenzent si nemohl vynachválit, jak „Destinnová zpívá i ty neprostší národní písně s opravdovou láskou a rozkoší".

Zatímco v Praze pěla „božská Ema", v Boršicích u Velké Blatnice prodal rolník Martin Zlomek svoji ženu Kateřinu vdovci Martinu Pomykalovi za 200 korun a půl hektolitru piva. „Věc bude míti dohru u krajského soudu," uvedla černá kronika deníku Právo lidu.

Hospodští do Národního divadla (16. září 1908)

Národní divadlo v Praze hostilo stovky hostinských z celé rakouské části říše. Součástí programu Sjezdu hostinských Rakouska totiž byla i společná návštěva „zlaté kapličky" a představení Prodané nevěsty. Kolik hostinských přišlo do divadla v podroušeném stavu, tisk neuvedl. Tehdejším hospodským ale určitě patří velká poklona, neboť dnešní pány výčepní by už na Prodanou nevěstu asi nikdo nedostal.

Lyrická suita i nůž v zádech (17. září 1908)

Jubilejní výstavu obchodní a živnostenské komory na pražském výstavišti doprovázelo denně hned několik koncertů. Například ve čtvrtek 17. září 1908 vyhrávala před Průmyslovým palácem Promenádní kapela c. k. poštovních zřízenců a v hlavní síni se uskutečnil Populární koncert Výstavního orchestru, který mimo jiné představil Griegovu Lyrickou suitu a Dvořákovu Humoresku. Kromě hudby čekal návštěvníky ohňostroj, promítání kinematografických obrazů a další bohatý program.

Dobře se bavili i noční hosté Útěrovy kavárny v Praze. „Hulákající dostali se do rvačky, při níž obchodní cestující Max Köhler byl nožem bodnut do zad."       

Začarovaná kráva (18. září 1908)

Plánovaný ohňostroj na pražském výstavišti byl „pro hrozící nepohodu odložen na dnešek". Noviny ohlásily vydání románu Matka od Maxima Gorkého. V Topičově salonu vystavoval obrazy malíř Otakar Štáfl (1884-1945), populární ilustrátor oblíbených časopisů Zlatá Praha a Český svět. „Mimo četnou kolekci kolorovaných kreseb vystavuje řadu pozoruhodných olejomaleb i prací figurálních, hned první dny zakoupeno číslo 11," lákali k návštěvě výstavy redaktoři kulturních rubrik. Štáflův úspěšný umělecký život ukončila spojenecká letadla při     náletu na Prahu v únoru 1945, malíř tehdy zahynul v troskách domu v Mánesově ulici 20 i s manželkou Vlastou Koškovou, autorkou dívčích románů a pohádek pro děti.

Štáfl byl vyhlášeným krajinářem a milovníkem Slovenska. Ve čtvrtek 17. září přinesly pražské deníky i jednu informaci právě ze slovenské části Uher. Tamní rolník Ján Kaprálik se domníval, že mu jeho teta začarovala krávu. „Sprovodil proto tetu ze světa kladivem. Manžel nešťastné ženy, spatřiv krev zavražděné, raněn byl mrtvicí. Kaprálik zatčen."      

Světová premiéra (19. září 1908)

Jaký časopis nesměl scházet pražskému intelektuálovi? „Každý inteligent odebírá Přehled Revuí, jedinou revue českou a vůbec slovanskou, jež podává přehled o všem, co se děje v kulturním světě českém i cizím."

Pražské výstaviště zažilo světovou premiéru - první provedení Mahlerovy Symfonie č. 7 . V novinách bylo dílo již předem označeno za „geniálně vybroušené". Gustav Mahler však nebyl spokojen s kvalitami stočlenného výstavního orchestru, který asi z poloviny tvořili hráči České filharmonie a zbytek najatí hudebníci z řad pražských Němců. Bál se národnostních rozepří mezi členy tělesa a čtrnáct dnů před premiérou raději prohlásil: „Moje symfonie bude provedena 19. září v Praze, pokud si ovšem do té doby Češi a Němci nevjedou do vlasů." Slavný skladatel měl štěstí, vášnivé česko-německé půtky začaly v Praze až v říjnu téhož roku a tvrdé pouliční bitky ukončilo teprve vyhlášení stanného práva nad Prahou na počátku prosince.

Nejpopulárnější je opice (20. září 1908)

V kostele sv. Martina u zdi v Praze vystavoval svoje práce sochař František Bílek. „Největší pozornosti těší se dřevořezba Hus," zjistilo Právo lidu. V divadle Variété sklízel obrovské úspěchy cvičený šimpanz Petr. „Petr naplňuje obecenstvo přímo úžasem. Petr nazýván jste opice-člověk a to právem, neb jako opice on nejvíce se člověku přiblížil," pochvaloval si tisk. Málokteré představení prý v Praze „vzbuzuje takový rozruch, ba přímo senzaci". Kdepak světová premiéra Symfonie č. 7 Gustava Mahlera.    

Foto: archiv