Pokus o sebevraždu na bicyklu ve vodách pivovarského rybníku, polknutá jehla, kůň vyděšený dětským papírovým drakem. S podivuhodnými „domácími příběhy všedních dnů" z období od 27. července do 3. srpna 1908 ostře kontrastovaly velké události světové.
Celá Evropa prožívala s Tureckem takzvanou mladotureckou revoluci, která omezila moc sultána Abdülhamida II. a přinesla ústavu i parlament. I pařížská předměstí zažila revoluci, byť tragickou, neboť dělnické demonstrace ze 30. července byly krvavě rozehnány až patnácti tisíci francouzskými vojáky.
Drak i revoluce (27. ČERVENEC 1908)
Zamračené počasí a silné větry. Počasí v Praze připomínalo podzimní slotu, takže devítiletý Josef Ryčl ze Žižkova vyrazil na hřiště s papírovým drakem. „V Havlíčkově ulici na Novém Městě ulekl se draka kůň, vyhodil a udeřil kopytem do holeně 47letého kočího Václava Hornofa, jemuž značné poranění způsobil."
Osmanská říše, po staletí obávaná utlačovatelka Evropanů, už třetí den prožívala mladotureckou revoluci. Pod tlakem mladoturecké opozice sultán Abdülhamid II. zrušil tajnou policii i cenzuru. A Praha se o tureckou revoluci mimořádně zajímala, například deník Právo lidu věnoval událostem v Istanbulu (Cařihradu) téměř celou stranu zpráv denně. Události z 27. července například české noviny reflektovaly následovně: „Zrušení censury a události, jež se sběhly, přispívají velmi k vzrůstu tureckého tisku. Náklad časopisů obrovsky vzrostl. Turecké obecenstvo rve se o čísla časopisů a platí za ně až čtyřnásobnou cenu. Sabah uveřejňuje pozoruhodný úvodník, v němž se praví, že nyní nesmí se usilovat o ukojení msty."
Opilec i vítězné stužky (28. ČERVENEC 1908)
Pokrývač Ulbrich z Kunnersdorfu u Liberce oznámil hostům pivovarské restaurace, že se jde utopit. „Sedl na kolo a vjel na kole do rybníka pivovaru cvikavského. Dělníci opodál pracující však zoufalce vytáhli."
Jako v devětaosmdesátém v Praze. I revoluce v Istanbulu se chopili pouliční prodejci. „Sta hochů nabízí červené stužky s tureckým nápisem - Svoboda, rovnost, spravedlnost."
Petrolej i Albánci (29. ČERVENEC 1908)
V Bělči u Hořovic rozdělávala oheň v plotně 12letá školačka Emilie Sudíková. „Poněvadž uhlí nechtělo hořet, chrstla do kamen petrolej. V téže chvíli však petrolej v lahvi vybuchl a děvče bylo nebezpečně popáleno. Dopraveno bylo do pražské nemocnice, kde přijata byla na kliniku prof. dra Kreibicha."
Výbušná atmosféra ovládla i jihovýchod Evropy. Revoluce se totiž z Istanbulu částečně přenesla i na evropská území do tamních tureckých sandžaků. Například porobení soluňští Řekové (Soluň se turecké nadvlády zbavila teprve v roce 1912) či makedonští Albánci si události v Cařihradu vyložili jako výzvu k národněosvobozeneckým bojům. Dusno bylo hlavně kolem dnešního hlavního města Makedonie Skopje, pražský tisk uváděl: „Dvě hodiny od Skopje stojí ozbrojení Albánci."
Pražská a pařížská jehla (30. ČERVENEC 1908)
Dvacetiletá opatrovnice v pražské dětské nemocnici Ludmila Ptáčková spolkla při opravování prádla jehlu. „Byla dopravena do všeobecné nemocnice."
Příliš horkou jehlou se 30. července 1908 pokusila francouzská vláda zastavit pařížské dělnické demonstrace. Pražský tisk neváhal událost nazvat „krvavým vražděním dělnictva ve Francii" a premiér Clémenceau byl označen za muže „velmi nízkého". Zásah až patnácti tisíc vojáků vůči demonstrantům líčil český tisk velmi podrobně, mnohé scény až naturalisticky. „V prachu válejí se zkrvácené oběti, vojáci sbírají šavlí roztříštěný mozek a zahazují do kanálu, aby smyli jeden dokument svého barbarství."
Oběti bojů i nemocí (31. ČERVENEC 1908)
První zprávy o počtech obětí při pařížských událostech uváděly čtyři mrtvé a na 200 raněných.
Umíralo se i v Praze, na sešlost věkem i na nejrůznější onemocnění. Seznam zemřelých, který denně tiskly noviny, uváděl ke 31. červenci více než deset jmen. Tak například zemřela Marie Schánělová, devětačtyřicetiletá manželka vrchního číšníka. Ve Vršovicích třiadvacetiletý rukavičkář Josef Tusar. A na Žižkově Františka Waldmannová, vdova po pekařském pomocníku, 80 roků stará.
Požáry a spekulace (1. SRPEN 1908)
V Chomutově vyhořela továrna firmy Kraft. „Požárem byla úplně zničena." Stejný den shořela i textilní továrna v Batelově u Jihlavy.
Čeští novináři intenzivně spekulovali, proč francouzská vláda nechala tak brutálně rozehnat demonstraci ze 30. července. „Čím více se stává zřejmějším, že si vláda přála přímo krvavého zakončení manifestace. Motivy jsou nasnadě: prostě, aby odborové hnutí jedním rázem zardousila."
Shnilý kolotoč i poměry (2. SRPEN 1908)
Na pouti v Třebíči si majitel „napolo shnilého kolotoče" zajišťoval jeho točení tak, že ho celý den poháněly děti, které se za svoji dřinu mohly občas povozit. Jeden desetiletý hošík se ale při práci propadl do skuliny v základně kolotoče a stroj mu amputoval nohu. „V 10 hodin dopoledne byl přivezen hoch do nemocnice a teprve za půl hodiny přinesl kterýsi kluk nohu," uvedlo pražské Právo lidu." Hoch mezitím zemřel.
Rakouské úřady projevily obavy, jak na mladotureckou revoluci zareagují obyvatelé Bosny, která byla od roku 1878 rakouským protektorátem. Turecko se totiž k 1. listopadu 1908 chystalo k parlamentním volbám, lid Bosny však svobodně volit nesměl. „Rakousko prohlašuje, že lid bosenský není dosud pro parlamentarismus vyspělým," pohoršoval se český tisk nad obavami státu.
Foto: archiv
