Loupeže za bílého dne, krádeže, pračky, zabíjení a vraždění lidí a jiné zločiny. Tak v půli ledna 1910 vykreslil pražský deník Národní politika „zpustlost Ostravy". Ostrava se nařčení okamžitě bránila.
Zlatá horečka v Ostravě
Polemiku s Národní politikou vedl ostravský obdeník Duch času. Žurnalisté svoje údajně „zpustlé město" napřed zařadili do světového místopisu. Severočeský a kladenský revír je prý s Ostravskem nesrovnatelný, navíc venkovského charakteru. Ostrava je „druhou Amerikou". Místo, které lze prý srovnat jen s Klondikem za časů zlaté horečky, ač zlato v Ostravě nahrazuje černé uhlí. „Lavinovou rychlostí vzrůstající industrie vyvolala zde tak podivné existenční podmínky a životní způsoby, přivábila takovou směs lidí z celého světa sehnaných, jejichž zvyky, mravy a životní názory, mnohdy se diametrálně různí, že jedině lze srovnati poměry na Ostravsku s oněmi, jaké vyvolal a způsobil objev zlata v Kalifornii a v Klondike." Duch času se snažil dokázat, že Ostrava získala v Praze pověst „zločinného města nejhorší a nejčernější pověsti" jen díky pražským žurnalistům, kteří industriální metropoli schválně líčili tak, „jakoby obyčejná hospodská rvačka byla strašným mordem".
Zvířecká bujnost
Dejme teď slovo pražské Národní politice. V pražských kavárnách a restauracích si hosté nad kávou či pivem mohli kupříkladu přečíst: „Prostituce je tam v květu, stejně tak její dcera syfilis. Na Ostravsku mají obchodníci lihovinami hojné žně a rvačky, loupeže a krádeže dějí se zřídka ze skutečné nouze, ale více ze zvířecké bujnosti." Zlatokopové na ostravském Klondiku (dříve chudina z Haliče, Uher i Bukoviny) totiž v Ostravě poprvé dostali pořádnou výplatu. „Výdělky obstojné, různé výhody pro dělnictvo, kolotoče, zvěřince, kinematografy, zábavy s deštěm bonbonů, krčmy a pivovary - hotový ráj pozemský, o jakém se jim dříve nesnilo." A co dle Národní politiky přináší podobný ráj? Mravně skleslé ženštiny, divoká manželství, miliony promrhané v alkoholu a tabáku, každodenní podvody, loupeže a vraždy.
Smilstvo a zprznění
Duch času využil před sto lety k obraně Ostravy názor místního vyšetřujícího soudce Antonína Glose. Ten sice odmítl, že by se v Ostravě denně vraždilo (roční počet vražd se prý nedostal ani k číslu 10), zároveň ale přiznal, že město trpí epidemií kořalečního moru. „Alkohol a bídné poměr bytové - nocležníci - vysvětlují hojný počet násilného smilstva a zprznění. Některé případy budily neobyčejnou brutalitou přímo úděs." S alkoholismem souvisela i ostravská specialita - hromadné okrádání opilců. „Obyčejně je několik osob smluvených, mezi nimi často jako lákadlo prostitutka, společnost vysedává v hampejzích a vyhledává oběti." Glos však z poměrů obviňuje především místní četnictvo, které nedokázalo zabránit, aby s přílivem desetitisíců migrantů za prací nepřicházely špičky podsvětí z celé východní části mocnářství i z Ruska. Ruská mafie prý v Ostravě vyráběla falešné pasy a průvodní listiny. „Tak celá řada zločinců stahuje se na Ostravsko - propuštění káranci z robotáren, vězni a polepšoven, vojenští sběhové a uprchlí zločinci nejen z Moravy ale i z Haliče, Německa a Ruska."
Razovity region
Ruku na srdce, soudní vyšetřovatel Glos nakonec k očištění zločinné pověsti Ostravy mnoho nepřispěl. Snad proto Duch času přidal k vývodům soudce i následující větu. „Ostravsko je krajem svou celkovou strukturou prazvláštní a stěží můžeme podobného v celé naší říši hledati."
Každodenní zprávy v obdeníku Duch času paradoxně potvrzovaly, že Ostrava je skutečně „prazvláštní". A Jaromír Nohavice by dodal, že je to „region razovity". Toto je třeba zprávička z obdeníku Duch času s datem 26. ledna 1910. „Ostravská policie nalezla žáka IV. třídy, jenž ležel v koutě a chrápal. Byl opilý. Policie vyšetřila, že hoch se stal obětí surovosti neznámých chacharů. Na ulici byl chycen neznámými chlapy, kteří násilně do něj lili kořalku, až upadl do bezvědomí."
Foto: archiv autora
