V Praze se na Silvestra v roce 1908 tančil kankán, v Budapešti tentýž den zahynul demonstrant při velkých dělnických protestech za účasti 108 tisíc stávkujících. Celá Evropa nadále prožívala následky velkého zemětřesení na Sicílii, podle pražského tisku z 1. ledna 1909 stoupl počet obětí na 200 tisíc.
Drsná rvačka v Libni (29. prosinec 1908)
Blížil se Silvestr, v pražských výčepech to ale už po staletí bzučelo po celý rok. Do Kraftova hostince v Libni vešel v úterý 29. prosince 1908 podnapilý desátník od zdravotnického sboru Alois Jakobartl. „Hostinský mu odepřel pivo, poněvadž byl opilý. Po tomto odmítnutí ztropil voják výtržnost a uhodil 26letého truhlářského pomocníka V. Votíka sklenicí do hlavy, protože ho napomínal k pokoji. Votík byl dopraven do všeobecné nemocnice a dle dobrozdání lékaře přijde o oko."
V Praze mrzlo, rekordní pokles teplot na Petříně se blížil čtrnácti stupňům pod nulou, chodníky se měnily v nebezpečnou ledovou plochu. Ve svažitých ulicích Žižkova upadl v úterý 29. prosince 1908 strážník Oppl a při pádu si zlomil levou ruku. Marii Prausové z domu číslo 406 se stalo totéž. „59letá padla před domem na kluzkém chodníku, rozbila láhev a střepinami těžce na ruce se zranila."
Útok mrtvého vepře (30. prosinec 1908)
Purkyňovo náměstí v Praze na Vinohradech (dnes náměstí Míru) zametal ve středu 30. prosince dopoledne metař František Petrásek. „V tom přihnal se řeznický povoz, na němž naloženy byly vepřové půlky, od nichž vyčuhovaly pracky na obě strany. Petrásek byl jednou z těchto zachycen a kus cesty smýkán. Při tom zlomena mu pravá noha a proto musel být dopraven do všeobecné nemocnice."
Zatímco Praha hlásila jen zlomené ruce a nohy, ze sicilské Messiny přicházely další hrůzostrašné zprávy o zemětřesení, které si podle tehdejších zpráv vyžádalo asi 150 tisíc obětí (viz předchozí díl Stoletého expresu). „Osoby, které unikly smrti, nemají potravy, raněným nedostává se žádné pomoci, zemi pokrývají celé kopce mrtvol," líčil pražský tisk apokalyptickou zkázu na jihu Itálie.
Oběť demonstrace (31. prosinec 1908)
V Pražský dělnických výčepech vrcholily od rána příprava na silvestrovské zábavy. Bohatý program například slibovala „skupina kovodělníků v Nuslích" v hostinci U Kocana. Vstupné činilo 40 haléřů, zatímco hotel Šilhavý se rozhodl pro „vstup volný".
Zato budapešťský lid měl jiné starosti, 108 tisíc dělníků se na Silvestra zúčastnilo všeobecné stávky. Demonstrace v hlavním městě uherské části monarchie skončila krveprolitím a smrtí jednoho dělníka. „Na náměstí Oktogonském došlo ku srážce s ozbrojenou mocí. Policie tasila šavle a sekala bestiálně do lidí. Jeden dělník byl smrtelně raněn a odvezen do nemocnice. Řada osob zraněna. Zatčeno bylo 62 osob. Se zatčenými se jednalo na policii - patrně na zvláštní rozkaz - s neobyčejnou surovostí. Byli vesměs ztýráni," informovalo pražské Právo lidu, deník sociálních demokratů.
Líbal kandelábr (1. leden 1909)
Praha oslavila příchod roku 2009 „zástupy lidu" v ulicích. „Došlo k pitvorně směšným scénám, které vyvrcholily úderem hodin. Tu tančen divoký kankán, tam opět skupinou veselých studentů karikován parádní buml, zde se lidé líbali, tam objímal kdosi rozjařen kandelábr, tu zahájena palba jednotlivců zmrzlým sněhem." Po jedné hodině v noci se však centrum Prahy začalo rychle vyprazdňovat. Mohl za to mráz, který klesl pod devět stupňů Celsia. „Mráz učinil záhy konec letošnímu nadšení. Nechť se klid tento - nerušen ničím - nese celým tímto rokem."
Novoroční úvodníky českých deníků byly vesměs věnovány ohromnému zemětřesení v Messině. „Strašlivou událostí živelní zakončil právě uplynulý rok. Katastrofa, která zastihla jižní Itálii a Sicílii, ohromností svou do pozadí zatlačuje všechny události," napsalo Právo lidu. Počet obětí se podle deníku zvýšil ze 150 na 200 tisíc lidí (dle dnešních odhadů zahynulo asi 100 tisíc lidí). „Tři velká výstavná města jsou zničena, dvě stě tisíc mrtvol pokrývá zemi, v obvodě zemětřesením stiženém začínají zuřit strašliví jeho průvodčí: hlad a mor."
Nejuctivější blahopřání (2. leden 1909)
Po celý první týden nového roku byly české deníky doslova zavaleny novoročními gratulacemi. Bývalo totiž zvykem, že obchodníci prostřednictvím tisku děkovali svým zákazníkům. „Šťastný a veselý Nový rok přeje Diego Fuchs, Praha," popřál například prodavač gramofonů.
„Do Michle a okolí! Mnoho zdaru v novém roce 1909 přeje svým milým pp. hostům, jakož i všem spolkům Josef Luka, hostinský v Michli," poblahopřál majitel hospody z Michle. Mnohem váženější hosty než pan Luka míval majitel slavné umělecké kavárny Union František Davídek, jenž svým hostům vyslovil „nejuctivější blahopřání k novému roku". K přání kavárníka se přidala i jeho manželka a v „hluboké úctě oddané číšnictvo téhož závodu".
Foto: Ivan Motýl
