8. leden 1911: Čtyřicetiletý lakýrník Antonín Kejmar pracoval jednadvacet let ve smíchovské vagónce. Když mu bylo oznámeno, že bude ze strojíren propuštěn, skočil do Vltavy.
Podpora v nezaměstnanosti byla před sto lety neznámým pojmem. Kdo přišel o práci, dostal se často do naprosto zoufalé situace.
Dvě nedělní tragédie
Propuštění hrozilo i lakýrníkovi Antonínu Kejmarovi, který od svých osmnácti let pracoval v Ringhofferově továrně na pražském Smíchově. Jakmile se v lednu před sto lety dozvěděl, že ho brzy čeká výpověď, propadl trudnomyslnosti.
V neděli 8. ledna 1911 v šest hodin ráno oznámil manželce, že se jde utopit. "Před 7. hodinou ranní Kejmar vyskočil na Karlově mostě blíže Bruncvíkovy sochy na zábradlí a odtud se vrhl do Vltavy, v níž utonul," oznámil následně denní tisk.
Antonín Kejmar přitom nebyl jedinou nedělní obětí nezaměstnanosti. Ve stejný den si sáhl na život i Karel Živný z Nové Troje. "V neděli požil roztok kostíkových sirek v černé kávě," bylo zjištěno. Teprve dvacetiletý mladý muž si zoufal, že delší dobu nemůže najít práci.
