17. březen 1911: Pražský magistrát vyhlásil kontumaci psů, neboť v hlavním městě byl zajištěn jezevčík nakažený "běsněním" čili vzteklinou.
Strojvedoucí státních drah z pražských Holešovic Jan Rous byl nešťastný ze svého jezevčíka, který trpěl permanentní kousavostí. Psa proto odvedl ke zvěrolékaři, který vyjádřil podezření, že jezevčík je stižen vzteklinou. Když zvíře následně utratil pražský pohodný Černý, pitva prokázala, že pes opravdu trpěl "běsněním".
Šupem do Pasteurova ústavu
"Zmíněný pes pokousal v Holešovicích dvě dítky, Ditricha, 14letého, a Bezchlebovou, 5letou. Obě dítky po lékařském ohledání byly neprodleně vyslány městským fysikátem do Pasteurova ústavu ve Vídni k léčení," informovaly Národní listy.
V pátek 17. března 1911 pak zasedla k mimořádné schůzi pražská radnice a starosta Groš vydal mimořádné opatření: „Bylo usneseno, aby v Praze prohlášena tříměsíční kontumace psů."
Každý pes, která by nebyl svým pánem veden na vodítku, měl být bezprostředně předán pohodnému Černému.
Oběti vztekliny
Historie vztekliny je dlouhá a nemoc již popisovali starořečtí učenci Aristoteles, Demokritos a další. Očkování proti vzteklině vyvinul až francouzský lékař Louis Pasteur v roce 1885, který vakcínu získával vysoušením králičí míchy. Pasteur dokázal, že virus vztekliny se nachází v mozku infikovaného jedince. Když nakažený pes kousne člověka do nohy, postižení mozku se může projevit až třeba za pět měsíců. Tehdy je však už léčba téměř nemožná. Neléčený pacient vždy umírá.
Vzteklina se projevuje se atypickým chováním s příznaky absence strachu spolu se záchvaty zuřivosti. Pokud jde o výskyt vztekliny v dnešním Česku, republika je prohlášena „za nákazy prostou zemi".
Ještě ve dvacátých letech minulého století však bylo v Československu ročně laboratorně potvrzeno 400 až 600 případů vztekliny, z toho připadalo 86 procent na psy. V letech 1919 až 1937 zemřelo v Československu na vzteklinu celkem 132 lidí a téměř 25 tisíc bylo léčeno v Pasteurově ústavu v Praze.
