16. květen 1911: Sláva! Sláva. Sláva! volalo deset tisíc Pražanů u sochy K. H. Borovského. Na Vysočině mezitím zabíjela povodeň.
Basilejské náměstí v Praze na Žižkově bylo 16. května 1911 přejmenováno na Havlíčkovo. "Prosím ctěné shromáždění, by se mnou provolalo nesmrtelnému Karlu Havlíčku Borovskému třikráte sláva," vyzval řečník u právě odhalované sochy spisovatele na žižkovském náměstí. "Sláva! Sláva. Sláva!" zvolal desetitisícový dav.
Žižkov ctí mrtvého z Olšan
"Mezitím, co sňata byla rouška z pomníku a roušky z uličních tabulek s nápisem Havlíčkovo náměstí, troubeny byly fanfáry trubačským sborem Sokola žižkovského a zapěna národní hymna Kde domov můj," líčily slavnost Národní listy.
Bylo úterý, nicméně v Čechách se ten den nepracovalo, neboť národ ctil svátek svatého Jana Nepomuckého. Volný den využili i žižkovští radní a s velkou slávou odhalili sochu Karla Havlíčka Borovského z dílny sochaře Josefa Strachovského. Od pomníku putoval dav k hrobu spisovatele na zdejší hřbitov. "Město Žižkov položilo na rov Borovského na olšanských hřbitovech veliký palmový věnec se stuhami v barvách národních, nesoucími nápis: Neohroženému bojovníku za práva národa českého, dne 16. května 1911 - město Žižkov." Žižkov byl totiž roku 1911 ještě samostatným městem.
Skuteční Pražané tentýž den uspořádali jinou oslavu. Centrem Prahy táhl tisícihlavý průvod pěveckých spolků z celé Evropy, neboť nejstarší zpěvácký spolek v Praze - Hlahol - právě slavil padesát let od založení.
Živelní pohromy na Vysočině
Zatímco Žižkov se radoval z nové sochy velkého českého spisovatele, v rodišti Karla Havlíčka Borovského padaly kroupy a přívalové deště ničily okolí Německého Brodu (dnes Havlíčkův Brod). Průtrž mračen si vyžádala tři oběti na životech a obrovské majetkové škody. Postižena byla města Humpolec, Jihlava či Pelhřimov a desítky vesnic.
Toto je třeba zpravodajství Národních listů z Pelhřimova: "Píše se nám z Pelhřimova. 16. května rozzuřila se nad naším městem a dalekým okolím divá bouře, po které následovalo hrozné krupobití. Kroupy velikostí ořechů pokryly zemi a na severní straně rozbily veškerá okna. Padaly zpočátku nasucho. Zakrátko následovala průtrž mračen. Doleji položené domy jsou zatopeny. Stromoví těžce poškozeno, mnohé stromy z kořene vyvráceny. Obilí stlučeno a ozim, jenž žene již do sloupků, jest zmařen. Ornice na mnohých místech sebrána. Z okolí odcházejí vůbec zprávy velice krušné."
Nedůstojná socha pro Žižkov
Nadšení, které obyvatelé Žižkova projevili u sochy K. H. Borovského, ovšem nesdílel časopis Český svět. Jako jeden z mála listů kritizoval, že socha je pouze kopií již stojící sochy v Kutné Hoře. "Naše obavy splnily se! Obce budou nyní kupovati laciné odlitky dle kutnohorské sochy. Takové uctívání národních hrdinů není důstojné velkého města jako je Žižkov!"
Během druhé světové války pak Havlíčkova socha zmizela ze Žižkova na obecní skladiště na Maninách a kopie kutnohorské sochy se vrátila na Žižkov až 16. července 1946.
