16. prosinec 1910: Vánoční šunka z mladých českých vepřů. Stereoskopy a gramofony. Dětská stavebnice Matador, brilianty a klášterecký porculán. Nabízíme inspiraci sto let starými dárky pro letošní Vánoce.
Plyšové šílenství už má stoletou tradici. „Nejoblíbenější hračkou malých dítek jest medvěd s hlasem. Zhotoven z jemné plyšové látky, srsti podobné," tvrdil pražský hračkář z krámku U města Paříže v Celetné ulici.Stereoskopy a Matador
Obdobně jako dnes útočili obchodníci v předvánočním čase hlavně na rozjitřená rodičovská srdce.
„Tatínku, prosím tě, kup mi k Vánocům 100 stereoskopických obrazů z celého světa, s kukátkem a popisem," vyzýval obchodník František Krátký z Kolína.
„Tatíčku, pověz mi, co je to Matador!" dotíral jiný prodavač hraček z Prahy. Z této dřevěné stavebnice si děti mohly postavit vozy i stroje. „Vše se točí, všecko se pohybuje," chvástal se hračkář.
Bída slovenských gastarbajtrů
Ne všechny děti v Praze ale dostávaly vánoční dárky. Pro chudé děti slovenských gastarbajtrů v hlavním městě Království českého se alespoň pořádala humanitární sbírka.
„Sbírka pro slovenské dráteníky. Vzpomeňme, jak tento den tráví děti, které nepoznavše poezii dětství, daleko od krásné ale chudé domoviny odloučeny, hledají u nás skývu chleba, vzpomeňme ubohých dráteníčků," vyzývaly Národní listy v pátek 16. prosince 1910. Dárky pro dráteníky bylo možno nosit do staré školy u kostela sv. Jindřicha v centru Prahy. Vítáno bylo hlavně šatstvo a obuv, prádlo, knihy a vánočky.
Co ukojí manželku?
A co pro české panny a dívky? „Co Vaši manželku potěší, když ji dáte k Ježíšku? Nádherná kaseta s voňavkami ukojí její přání," měl jasno obchodník Antonín Černý z pražského Perštýna.
Za „nejužitečnější dárek" pro ženy roku 1910 byly vyhlášeny - samozřejmě jen výrobcem - Singerovy šicí stroje.
Skutečně převratným dárkem sezony pak byla podprsenka, epochální vynález, který právě začínal svůj boj se šněrovačkami, neboli korzety. V amerických módních časopisech se podprsenka poprvé objevila v roce 1907, o tři roky později si už razila cestu i mezi české dívky a paní. Oděvní závod Jana Drahana na Václavském náměstí nabízel tři vlastní patenty: podprsenku Valeria pro „dámy střední síly, by prsa vlastní silou neklesala a zase skleslá (prsa matek), by nabyla původního, krásného tvaru", dále vzor Selanka pro dámy slabé „s pružnými vzduchovými výplněmi" a konečně podprsenku Máta pro „dámy korpulentní, by měly prsa do výše v před umístěna".
Praktické vánoční dárky pro ženy zase nabízel J. Neff na pražských Příkopech: umývací garnitury, klášterecký porculán, skleněné příbory, soupravy soudků na koření, uhláky a hliníkové nádobí.
Pro mládež Babička, pro pány kaviár
Pro studující mládež prý byla nejlepším dárkem kniha, třeba něco od Jiráska nebo Babička Boženy Němcové. Tvrdil to alespoň knihkupec A. Piša z Brna, ovšem už před sto lety měla studující mládež raději levné „krváky" než klasiku.
Pány pak v každé době potěší speciality. Třeba „vánoční šunka z mladých českých vepřů do 2 do 5 kilogramů", kterou vyráběl Jan Chmel z Karlína a jeho „továrna na vývoz šunek".
V Praze bylo možno koupit i nepřeberné množství vín: mělnická z vinařství J. V. Šimonka ale i vína slovinská a chorvatská, uherská, dalmatské, tyrolská a brionská. V novinové inzerci kupodivu nikdo nenabízel vína moravská.
U Kučery na Ferdinandově třídě (Národní) bylo možno koupit ještě větší lahůdky: štýrské kapouny, kvíčaly, bažanty, čerstvé plže, humry, ústřice, ruský kaviár, francouzské sýry a vína z Bordeaux.
Omega a Petrof
Hodiny Omega, Zenith, Doxa či Eterna nabízelo hodinářství v Lucerně. Briliantové šperky Josef Klinger na Václavském náměstí a piana Petrof, Foerster, Bösendorfer či Wirth Mojmíra Urbánek v Hlávkově paláci.
Mezi oblíbené vánoční dárky patřila před sto lety i švýcarská krajka, harmonium, fonograf, harfa, manikúra čili manicures, kravata, blůzy či sukně. V rodině státního úředníka se mohli obdarovat třeba tehdy populárními střevíci z velbloudí srsti, zato služka byla ráda za zástěru koupenou za „neuvěřitelně levnou cenu" v obchodě Karla Engelmanna na Václavském náměstí.
Píseň práce a výlet do Palestiny
Nejnovější gramofony, fonografy a orchestriony prodával Diego Fuks.Ten nabízel i stovky gramodesek, včetně „nové zpěvné dvoustranné desky" s písněmi Práci čest a Rudý prapor, což mohl být vhodný dar třeba pro tehdy třicetiletého Bohumíra Šmerala, pozdějšího zakladatele KSČ.
Kdo nechtěl dělat komunistickou revoluci, mohl u cestovní kanceláře Cook zakoupit zimní „společenskou cestu do Egypta, Palestiny a Turecka s odjezdem z Vídně 25. ledna 1911 v 19 hodin večer".
Exotika se dala doručit i do obýváku v podobě smyrenských a perských koberců z prodejny Filipa Haase na Příkopech.
