22. listopad 1910: Všechny stromy v okolí hrobu zesnulého ruského klasika Lva Nikolajeviče Tolstého obsadili malíři, kreslíři a filmaři.
Pohřeb ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého (1828-1910) v úterý 22. listopadu 1910 byl v následujících dnech pečlivě vylíčen i českým tiskem. Ten si všiml, že zatímco smuteční hosté zpívali chorál Věčnaja pamjať, na okolních stromech cvakaly "aparáty kinematografických společností". Filmaři navíc museli na stromech strpět četné malíře a kreslíře, kteří dle dobového tisku "zachycovali obraz průvodu". Někteří zástupci tehdy prudce se rozvíjejícího filmového průmyslu si proto nechali v blízkosti hrobu postavit speciální lešení.
Zesnul na nádraží v Astapovu
Tolstoj zemřel 20. listopadu 1910 v budově železniční stanice Astapovo. Jen několik dnů předtím totiž odjel bez rozloučení od své rodiny v Jasné Poljaně a podle některých dohadů mířil na Kavkaz. Tam chtěl dvaaosmdesátiletý stařec vyčkat na smrt v kruhu duchoborců, což byla carem pronásledovaná křesťanská sekta, kterou spisovatel po léta podporoval duchovně i finančně. Kvůli vysokým horečkám však musel Tolstoj cestu přerušit a vystoupit.
Rakev s ostatky velkého ruského literáta dorazila z Astapova do Jasné Poljany 22. listopadu před devátou ráno. "V Jasné Poljaně byla rakev vystavena v kabinetu, v němž se nalézá jenom skříň na knihy a podobizna bratra Tolstého," líčila pražská Národní politika.
Se zesnulým se v místnosti rozloučily stovky lidí, další desetitisíce čekaly u vykopaného hrobu. Z okolních stromů vše sledovali filmaři, kreslíři a malíři.
Pohřeb bez církve
Pohřeb proběhl bez přítomnosti ruské pravoslavné církve, která ho roku 1901 exkomunikovala ze svého lůna. Podle aktuálního prohlášení tajemníka kulturní rady patriarchátu ruské pravoslavné církve otce Tichona přitom ani sto let od Tolstého smrti nebude církev svůj postoj měnit.
Tolstoj dospěl k přesvědčení, že oficiální křesťanské církve Kristovo učení nezastávají a církev nedodržuje dvě zásadní kréda evangelia: milovat své bližní a neodporovat zlu násilím.
"O 3. hodině přišli truchlící ke hrobu. Po celou dobu klečel dav, zpívaje chorál. Mnozí plakali. Po půlhodině byl čerstvý rov pokryt věnci. Nebylo proneseno žádných řečí," dozvěděli se čtenáři Národní politiky. Jediný, kdo u hrobu mluvil, byl jistý muž, který zakřičel: "Veliký Lev zemřel! Nechť žije duch velkého Lva! Nechť uskuteční se jeho přikázání křesťanství a lásky!"
Legenda o zelené hůlce
Zajímavá je poznámka tehdejších Lidových novin o legendě svázané s pahorkem, na kterém byl Tolstoj pohřben.
"Jako hoch zakopal tam ještě s několika kamarády zelenou hůlčičku a hoši věřili, že dobro vrátí se opět na zemi, jestli nikdo zelenou hůlčičku nevykope. O zelené hůlčičce Tolstoj rád mluvil a každého hosta zavedl na pahrbek, v němž je zakopána. K této zelené hůlčičce byly nyní jeho ostatky pohřbeny," informovaly Lidové noviny.
