10. únor 1911: Na hranicích Bulharska s Tureckem byli zastřeleni čtyři bulharští vojáci. "V Bulharsku, Turecku i Řecku je stále více chutě k válce než k míru," odhadli experti na Balkán.
Situace na Balkáně v únoru 1911 byla krajně nepřehledná. Na denním pořádku byly pohraniční přestřelky na tureckých hranicích i zásahy Turků proti povstalcům v makedonské či albánské části Osmanské říše.
Bude válka na Balkáně
Třeba 10. února 1911 se odehrály následující střety: "Turecká strážnice v Beraxu a Gusini byla napadena silnými tlupami Arnautů. Za boje bylo zabito 8 Arnautů a raněno několik vojáků. Arnauti uprchli pak zase na černohorské území. U Pepiče (okres džumajbalský) srazila se turecká pohraniční stráž s bulharskou četou. Čtyři Bulhaři byli zastřeleni a jeden raněn. U jezera u Jednidže Vardaru strhla se bitka mezi tureckým vojenským oddílem a neznámou četou, v níž padli tři Komiti a jeden byl raněn. Z vojáků byl jeden zabit a jeden raněn."
Tolik pražské noviny o znesvářeném Balkánu. A každý den byly české země informovány o nových excesech, takže zahraniční komentátor Lidových novin rovnou předpověděl brzký válečný konflikt: "V Bulharsku, Turecku i Řecku je stále více chutě k válce než k míru."
Co se to vlastně na počátku roku 1911 odehrávalo na Balkáně? Hodně prozradí už pohled do tehdejší mapy. Osmanské říši totiž stále patřila velká část Balkánu, konkrétně území dnešního severovýchodního, severního a severozápadního Řecka včetně mnoha velkých měst (turecká byla i Soluň, Florina či Janina). Pod Osmanskou říši patřila rovněž dnešní Makedonie s hlavním městem Skopje, Kosovo s Prištinou i celá Albánie. Turkům náležela také část současného Srbska, Bulharska a Černé Hory, ačkoli už v roce 1911 existovalo miniaturní nezávislé Černohorské království.
Arnauti jsou Albánci a Komiti Makedonci
Kromě řádných armád Bulharska, Černé Hory a Řecka, které se pravidelně ostřelovaly s Turky na hranicích s Osmanskou říší, řešila turecká armáda i řadu vnitřních sporů, které měly formu občanské války. Albánci, které však Turci označovali jako Arnauty, vedli už několik měsíců ozbrojené povstání a napadali turecké posádky v Kosovu, Albánii i Makedonii. Další povstalecké tlupy Albánců útočily na Turecko z území Černé Hory.
Také Makedonií zmítala občanská válka mezi slovanskými partyzány, kteří si říkali Komiti, a tureckou posádkou a tureckými statkáři, kterým patřila prakticky všechna půda na území dnešní Makedonie (i v oblasti současné řecké Makedonie).
A jen pro zajímavost, jako Komiti se dnes označují "ultras" makedonského fotbalového týmu ze Skopje. Vyhlášení rváči, kterým makedonská policie zakazuje výjezdy za hranice, neboť už svými výtržnostmi zrušili několik mezistátních zápasů.
600 tisíc tureckých vojáků na hranicích
Vypuknutí rozsáhlého válečného sporu na Balkáně se proto v únoru před sto lety očekávalo každým dnem. Nikdo ale netušil, o jakou půjde válku. Spojí se všechny země v boji proti Turkům, nebo se napřed poperou Bulhaři s Řeky, Srby a Černohorci o území Albánie a Makedonie?
V ranním vydání z 11. února 1911 otiskly Lidové noviny svoji vizi nadcházejícího střetu: "Na jaře vypukne pravděpodobně na Balkáně válka. Černá Hora vpadne do tureckého území a obsadí kraj mezi Plavem a Beranem. Rakousko-uherská armáda obsadí Sandžak, Bulharsko vpadne do Macedonie od severu. Za této okolnosti nezbude ovšem Srbsku, než vpadnou také do Macedonie. Jisto je tolik, že velké manévry, které chystá Turecko na jaro a k nimž hodlá mobilisovat 600 000 mužů, způsobují znepokojení ve všech ostatních státech. V Bulharsku učiněny přípravy, aby armáda mohla být do tří dnů mobilisována. Řecko ustanovilo rovněž velké manévry na hranici řecko-turecké."
Popisované balkánské střety, které si nakonec vyžádaly několik tisíc obětí, pokračovaly až do října roku 1912, kdy opravdu vypukla regulérní válka. Dějiny ji znají pod jménem první balkánská válka, v níž se napřed svobodné balkánské země (Černá Hora, Bulharsko, Srbsko a Řecko) spojily a společně vytlačily Turky z větší části Balkánu. Záhy se ale rozhořel vleklý spor vítězných států o získanou územní kořist.
