2. červen 1912: Sochař Myslbek svůj "koňský model" pro jezdeckou sochu na Václaváku krmil cukrem i práskal bičem.
Na pražském Václavském náměstí právě před sto lety vrcholila instalace jezdecké sochy svatého Václava z dílny sochaře Josefa Václava Myslbeka. Soutěž na sochu byla přitom vypsána již v v roce 1894, k realizaci však došlo až za dlouhých osmnáct let.
Na koně s cukrem i bičem
"Nyní konečně ukazují se obrysy sochy na místě, pro které byla mistrem Myslbekem vytvořena. Mohutný žulový podstavec byl již firmou Víškovou postaven a ve spleti lešení ozývají se nyní kladiva montérů, sestavujících unikátní bronzovou sochu," barvitě líčil práce na pomníku reportér Národní politiky na počátku června 1912.
Za model k dosud nejznámější jezdecké soše v Praze (a snad i v celém Česku) stál "krásný exemplář ze státního hřebčince v Kladrubech". A mistr Josef Václav Myslbek se o práci s modelem rozpovídal pro Národní politiku.
"Když jsem se poprvé posadil s hlínou před bujného hřebce, smáli se mi vojáci, že nebude klidně státi. Leč docílil jsem toho, že stál mi na dvou nohách, jak jej na pomníku vidíte. Moje methoda byla zcela jednoduchá. Stál-li dobře, dostal cukr, v opačném případě - výprask," vyprávěl Myslbek.
Kvalitu měla posoudit veřejnost
Mistr také vysvětlil, v čem je jedinečnost jeho plastiky:
"Socha spočívá celou svou tíhou pouze na dvou nohách místo na třech, jak bývá obyčejem. Měl jsem sám obavy, že při odlití to nebude možno bezpečně provésti, leč závod Bendelmayerův to dokázal hravě."
Kdo stál modelem k soše svatého Václava, to Myslbek v rozhovoru neprozradil: "Tvář svatého Václava je ovšem pouze ideální tváří českého člověka. Co se pak celkového pojetí týče, chtěl jsem zobraziti především českého knížete. Do jaké míry se mi to podařilo, nechť posoudí veřejnost sama."
Tak se také stalo - a lid Myslbekovu sochu ocenil jako symbol revolučních kvasů (1968, 1989) i jako nejoblíbenějšího místa na schůzky v Praze, tedy "pod ocasem".
