Vláda padla. Utopily ji lži o stavbě dálnic

11. a 12. prosinec 1910: K demisi kabinetu přispěla především prázdná státní pokladna, z níž nebylo možno nadále financovat stavbu „vodní dálnice" na trase Dunaj-Odra-Visla.

Živoření vlády premiéra Richarda Bienertha „nestálo ani za fajfku tabáku". Alespoň podle pražských Národních listů. Kabinet přitom ještě do Vánoc toužil po parlamentním požehnání bankovního zákona, prozatímního rozpočtu či obchodní smlouvy se Srbskem, která by pomohla snížit vysoké ceny masa v monarchii.

Všecek skleslý premiér

Vláda však ztratila podporu většiny poslanců. „Propast ta objevila se náhle všemu světu. Poslanecká sněmovna zela prázdnotou. V celé sněmovně nebylo než 75 poslanců," líčil parlamentní zpravodaj Národních listů, jak to v říšské radě vypadalo v sobotu 10. prosince 1910. Dle jednacího řádu však byla sněmovna s celkem 516 poslanci usnášeníschopná jen v přítomnosti alespoň 100 poslanců. „Přese všechno řinčení telegrafních zvonků nemohl předseda sněmovny sehnati potřebných 25 poslanců."

Schůze byla skončena a důležitý bankovní zákon neprojednán. Premiér Bienerth smutně opustil parlament. „Vida to Bienerth, věděl dosti. Všecek skleslý opouštěl sněmovnu a vyslovil se, že se Poláci proti němu šikují a Němci ho opouštějí," líčily Národní listy.

V pravé poledne za císařem

V pondělí 12. prosince 1910 pak Bienerth svolal vládu a navrhl společnou demisi. „Poznání krutého defektu přivedlo ministerskou radu do zoufalé nálady, že pohrdla tím bídným životem, když už nestál, jak říká lid, za fajfku tabáku," popisovaly náladu ve vládě Národní listy.

Všichni ministři proto demisi ratifikovali a Bienerth „v pravé poledne ujížděl do hradu k slyšení císařskému". František Josef I. demisi přijal. „Tak i koruna sama poznala, že Bienerthův systém se neosvědčil, že to sním dále nejde," poznamenal zpravodaj Národních listů.

Císař František Josef I. přijal demisi tímto listem: „Milý svobodný pane Bienerthe! Vyhovuje žádosti Vámi Mně podané, vidím se pohnuta přijati v milosti demisi Svého veškerého ministerstva pro království a země na říšské radě zastoupené. Až do sestavení nového ministerstva jest Vám a všem členům dosavadního kabinetu pokračovati u vykonávání úřadu. Ve Vídni, 12. prosince 1910. František Josef v. r., Bienerth v. r."

Buď průplav, nebo hlavu ministra

Proč vlastně vláda tak náhle padla? Kabinet položili především polští poslanci z Haliče, kteří na půdě parlamentu (říšské rady) neústupně trvali na požadavku realizace „vodní dálnice". Ta byla na trase Dunaj-Odra-Visla připravována již od roku 1901 a právě poslanci z Haliče považovali napojení Visly k Odře a Dunaji za zásadní dopravní rozhodnutí, které zaostalou provincii dovede k hospodářskému rozkvětu.

Rakouský ministr financí Leon Biliński poslancům napřed sliboval, že práce na vodní cestě budou neprodleně pokračovat. Teprve ke konci roku 1910 začal ve sněmovně argumentovat, že projekt je pro chřadnoucí státní pokladnu příliš drahý, minimálně pro rok 1911.

Původní rozpočet na vybudování kanálu totiž stoupl z plánovaných 750 milionů rakouských korun (dnešních asi 75 miliard korun) na 1200 milionů. „Buď neprodlenou stavbu kanálu dunajsko-odersko-viselského kanálu, nebo hlavu Bilińského," žádalo všech 70 polských poslanců v parlamentu. Biliński odvětil: „Na stavbu slíbených haličských průplavů není peněz a nebude jich v dohledné době." Biliński rovněž odmítl, aby se v rozpočtu na rok 1911 objevila byť jen symbolická kolonka, která by počítala s výdaji na přípravu velikášského projektu. Jak už řečeno, Biliński byl Polák, o to více polské poslance uráželo, když nehájil zájmy Haliče.

Vládní koalice premiéra Bienertha se přitom opírala o 82 poslanců z německých nacionalistických stran, o 96 německých křesťanských sociálů a právě o 70 mandátů polských poslanců. Když se stal Bienerth v roce 1908 premiérem, podporoval ho také Jednotný český klub a Češi měli ve vládě i dva ministry. Ti však odstoupili a Češi odešli do opozice.

Jak se topí vláda

Monarchií v roce 1910 stále otřásala hospodářská i potravinová krize a Bienerth a jeho ministr financí proto dělali politiku „utahování opasků", což obyčejně bývá cesta k vládní záhubě. Daňovými škrty a novými berními zákony kabinet napřed ztrácel koaliční podporu křesťanských sociálů a následně kvůli „vodním dálnicím" i Poláků. „Jsou oklamaní vlastním svým rodákem - ministrem, a to bolí," popisovaly Národní listy náladu v polském táboře.

Říční propojení haličského Krakova s Vídní a Německem zůstávalo v nedohlednu. Zato se utopila vláda. „O zamýšleném, ba již zákonem stanoveném průplavu dunajsko-odersko-viselském prorokovali jeho odpůrci, že v něm nebude dost vody. Než, jak viděti, pro jeho Excelenci barona Bienertha bylo i v nehotovém tom průplavu vody až dost - až se v ní i s celým kabinetem utopil," ironizovaly pád vlády Národní listy.

A tak nějak po pražsku sarkasticky dodaly: „Ba, je v tom pádu vlády více komiky než tragiky."

Kdo byl kdo

Odstupující ministr financí Leon Biliński se narodil roku 1846 na Haliči v městečku Zaleszczyki (dnes na Ukrajině). Ekonomii vystudoval na univerzitě ve Lvově a ministrem financí se stal poprvé už v roce 1895 ve vládě Kazimira Badeniho. Podruhé pak v únoru 1909 a jeho kariéra v úřadu oficiálně skončila 9. ledna 1911. Do penze ale nemusel a byl jmenován místodržícím v Bosně a Hercegovině, tedy v nejmladší rakouské zemi, která byla oficiálně anektována v roce 1908. Po vzniku polského státu se v roce 1919 stal polským ministrem financí. Zemřel roku 1923. 

Premiér Richard Bienerth se narodil v roce 1863 v rodině polního maršála Karla Bienertha, jenž byl za své válečné zásluhy povýšen do šlechtického stavu. Jeho dědečkem z matčiny strany byl státní ministr a prezident nejvyššího soudu Anton rytíř Schmerling. Díky tomu i Richard Bienerth rychle stoupal po politickém žebříčku a postupně se stal ministrem školství, vnitra a v roce 1908 ministerským předsedou.

Po pádu své vlády v prosince 1910 nadále zůstal premiérem vlády provizorní, která zemi dovedla k druhým svobodným volbám v Rakousko-Uhersku na jaře roku 1911. Bienerth byl posléze jmenován dolnorakouským místodržitelem a roku 1915 se dočkal od císaře povýšení do hraběcího stavu a mohl se psát „Graf von Bienerth-Schmerling". Zemřel v červnu 1918, krátce před zánikem monarchie. 

Demisi dne 12. prosince 1910 podali dále tito členové vlády: ministr vnitra Guido Härdtl, ministr kultu a vyučování Karl Stürgkh, ministr spravedlnosti Victor Hochenburger, ministr obchodu Richard Weisskirchner, ministr zemědělství Josef Pop, ministr zeměbrany Friedrich Georgi, ministr železnic Ludwig Wrba, ministr veřejných prací August Ritt, ministr bez portfeje (pro haličské záležitosti) Ladislav Dulęba.