2. a 3. srpen 1911: Zatímco současníci "šílí" z deštivého léta, před sto lety se umíralo na skutečné záchvaty šílenství z nekonečných veder.
Při srovnání s počasím, které panovalo v létě roku 1911, může být našinec za letošní deště nakonec i vděčen. "Úzkost a bázeň před budoucností všude patrna; 12nedělní sucho a 5nedělní saharské vedro nepamatuje nikdo," hlásil právě před sto lety zpravodaj Národní politiky z jihu Čech.
Úžeh, mdloby, smrt a šílenství
Každý den si vedra brala další oběti, citovaný deník například 2. srpna 1911 informoval o dvou mrtvých při polních pracích: "V Merklíně pracoval na poli 59letý nádeník Josef Tousil bez ohledu na pražící slunce, až upadl úžehem do mdloby, po níž následovala po chvíli smrt. Totéž neštěstí stihlo 47letou Annu Koutskou v Tymákově u Plzně."
Vedra trápila celou Evropu a 3. srpna přišla do Prahy například tato telegrafická zpráva: "Z Londýna, 3. srpna. Na parníku Thunderer zešílel horkem topič. Pravil k svému soudruhovi: - Zblázním se horkem! A hned na to podřezal se břitvou."
Podobná zpráva byla odeslána z Frankfurtu nad Mohanem: "Z Frankfurtu n. M., 3. srpna. Nedaleko Wiesbadenu skočil studující Pagenstecher, syn gymnasiálního profesora, do Rýna a utonul. Zdá se, že zešílel horkem."
Teploty v českých zemích opět šplhaly na 35° C ve stínu, takže třeba topiči v parních lokomotivách pracovali až v sedmdesátistupňovém vedru.
"Personál na strojích u vlaku vytrpí za nynějšího parního počasí pravá muka, který však tito mužové opravdu hrdinně snášejí. Jeden z nich nám sděluje: - Slunce praží na stroj, který sám vydává nesnesitelný žár. Vzal jsem s sebou teploměr a pověsil jsem si jej na kabát. Ukazoval 72 stupňů Celsia. Dvěma topičům zaměstnaným na vlaku spustila se v poledních hodinách krev a u Zdic jeden klesl v bezvědomí následkem úžehu. Hrozné to útrapy při tak zodpovědné službě. A cestující ve vlaku ani netuší, v jakém jsou nebezpečí, kdyby náhodou sluneční úžeh postihl strojvůdce a topiče zároveň."
