Které čerpací stanice změní značku? Věří lidé více televizi, nebo internetu? Jaký rozdíl je v Horalkách od Sedity a Opavie? Proč italská reklamní agentura otevírá pobočku v Praze? Jak zvýšit prodeje v e-shopech? Tato a další témata se dočtete v dnešním MSM s editorialem Daniela Köppla, tentokrát o pádu značky Nokia.
V roce 2002 napsal Simon Anholt, jedna z legend marketingu, článek o významu budování národní identity. V jedné části pak používá Nokii jako příklad značky, která pomohla vybudovat pověst Finska jako technologické mocnosti a přivedla do této země i řadu investorů.
O dvanáct let později chce tutéž značku Microsoft bez milosti popravit. Bývá zvykem nadnárodních koncernů věřit ve svou sílu, v moc své značky a bezchybnost svého managementu. Stejnou víru ostatně měli svého času i lidé v ústředním výboru KSČ. I proto v postsocialistických zemích vznikl termín socialistický management, který se vysmívá tomuto přesvědčení a víře vedení, že jejich silná značka porazí všechny předsudky a postupně opanuje celý svět. Jenomže i slavná Římská říše dojela svým způsobem na to, že do jejího čela přicházel u konce jeden pomatenec za druhým.
Zánik značky Nokia je ale i dobrým příkladem toho, jak to dopadne v momentě, kdy opustíte svou cestu a začnete hledat. Problém nebyl v žádném případě v nástupu chytrých telefonů, ale v tom, že Nokia nikdy nenašla odvahu k rozhodnutí, čím vlastně chce být. U Microsoftu ale nejde o nic jiného než o přihlouplé dětinské chování.
Na jednání této firmy je už zatraceně dlouho vidět, jak je mrzí, že nemají žádný pořádný - hmatatelný - produkt. Proto třeba i ty investice do herních konzolí. Jen se obávám, že Microsoft neuvážil sílu značky u spotřebitelů. Je to zrádné, když firma začne myslet jako korporace a nepřipustí, že existují i jiné světy. Nyní mi přijde, že koupit si telefon s nápisem Microsoft je stejně lákavé jako nákup tukového rohlíku v Tescu. Ale před pár lety by na Samsung také asi nikdo nevsadil, že.
