Dnes se ta zpráva šířila mezi českými novináři až moc rychle... V pouhých dvaatřiceti letech zemřel svérázný chlapík Vojta Varyš. Dlouhá léta pracoval jako kulturní redaktor v časopisu TÝDEN, později třeba jako komentátor MF Dnes.
Vulgární, sprostý, neomalený, nekompromisní. Kdybyste potkali Vojtěcha v hospodě, jen těžko byste identifikovali toho samého kluka v hlubokých, zajímavých i vtipných textech, které psal.
V TÝDNU jich vytvořil stovky a rychle se zabydlel mezi elitními novináři nové generace. Začínal jako divadelní recenzent, v kultuře měl obrovský rozhled. Pokud jste chtěli vidět divadelní hru bez patosu, vždycky jste napsali Vojtovi, protože patos nesnášel. On věděl. Vždycky vám doporučil to nejlepší.
V MfD se pak profiloval jako politický komentátor, který tak úplně nešel s davem. Provokoval. Ale s výjimečně inteligentními argumenty. Jeho sečtělost a intelektuální rozhled mu záviděli i mnohem starší kolegové. Což, zkombinováno s jeho "slupkou", bylo občas kontraproduktivní.
Ale toho arogantního egoistického blázna jste prostě museli mít rádi. Téměř žádná z našich společných vzpomínek se nedá ani náznakem publikovat či parafrázovat. Vždycky obsahuje příliš mnoho vulgarit - ale zároveň jsou všechny plné života, legrace a téměř surreálních zážitků.
Vojta byl pábitel, miloval život. Těch dvaatřicet let prožil jako král. Ale dost patosu, který nesnášel.
Vojto, ty vole, je mi to strašně líto. Rozbij to tam nahoře. Problém mít nebudeš.
