Jiní mají nebo měli zajímavější život, ale Františka Čížková (64) ten svůj sepsala tak umně, že je potěšením se s její knížkou probouzet a usínat. Uznávaná módní kritička vyslyšela přání svých fanynek i kolegů a vydala memoáry To jsem já, Františka, ve kterých se dotýká módy i zlomových okamžiků svého života.
Aby někoho neurazila, přátele, kolegy i muže svého života označuje jen křestním jménem. Pouze u zesnulého textaře a básníka Pavla Vrby, jehož múzou načas byla, si dovolila výjimku. Jak silný vztah to byl, dokazuje text k písni Ave Maria, který pro ni napsal, a již nazpívala Lucie Bílá.
Knížka zachycuje důležité body Františčina života. Trvalé odloučení od nejstaršího syna po rozvodu s prvním manželem i jeho "objevení se" po mnoha letech.
Vzpomínky na prarodiče, kteří se jí ujali, i boj o přežití, když sama vychovávala dva dospívající syny. Právě v té době začala "tvořit módu". V paneláku na Jižním Městě z jejích pletacích jehlic vycházely originální oděvy, o něž měli zájem i v zahraničí.
Všimla si jí dokonce světoznámá módní firma Escada, pro niž měla vytvořit kolekci. Jako samoživitelka však neměla dost sil se této výzvy chopit.
Popisuje návrat do života po vážné autonehodě i momentální těžké zdravotní problémy, které jí pomohly uvědomit si, že zdraví a život sám nejsou samozřejmost.
"Vím, že všechno je v hlavě, srdci, vůli, naději," píše v závěru své knihy a prozrazuje zároveň svoji zázračnou medicínu.
